Večeře s kouzelnickou show „Magic Table“ v klubu VEN: O skutečných i virtuálních kouzelnících

Potřebujeme kouzelníky, abychom prožili kouzelný večer? Vyzkoušeli jsme to na vlastní kůži – na pozvání, a tedy trochu „pozvaní“ – ne z vlastní vůle, jak to už před více než 100 lety tak šarmantně vyjádřil pan Tucholsky. Ale s tím se dokážu vyrovnat. Media Night byla věnována Magic Table, formátu, který na jedné straně nabízí kouzla promítaná z projektoru nad stolem a na druhé straně okouzlující jídlo z kuchyně hotelu VEN, kde (po přestávce v hotelu Kempinski) opět udává tón Marcel Spahn.

Z tohoto návratu má radost celý tým, v čele s (stále ještě relativně novým) ředitelem hotelu Ernestem Denarem. Není nic lepšího než sehraný tým, který spolu vychází! A tým, který se plně projevuje i na jídelním lístku: Marcel Spahn a další tři v kuchyni, Susann Schaffel a další tři v obsluze. Krásný, uznávající nápad ve dvou řádcích! O kouzlo u stolu se starají Thommy Ten a Amélie van Tass. Toto duo vystupuje také jako „The Clairvoyants“ a – it’s magic! – současně u stolů na několika místech světa. Neumí to proto, že by byli kouzelníci, ale protože jsou digitálními hostiteli. Objevují se z projektoru nad stolem, stejně jako je i mnoho jiného barevnou projekcí reality.

There's Magic in the Air (fotografie a montáž: Ulrich van Stipriaan)

Triky připravené s přesností na sekundu samozřejmě fungují – rakouské profesionální kouzelnické duo má koneckonců dlouholeté zkušenosti z Las Vegas. Fungovalo by to úplně stejně, kdyby ti dva stáli před vámi naživo. Zatím je tedy vše v pořádku. Na druhou stranu mi přišlo podivné, když z mikrofonu zazněla výzva k potlesku a (vždyť známe tu noblesní zdrženlivost našich lidí) hned poté oznámení, ať to zkusíme hlasitěji. Já, tvrdohlavý starý kozel, jsem se v tomto bodě stroji vzepřel – a z důvodu testování i u dalších nesmyslných interaktivních akcí. Přece si nenechám večer organizovat nějakým strojem. Rozhodně ne po celou dobu. Samozřejmě jsem svou sklenici s vínem umístil přesně na místo, které mi navrhl projektor – on (!) si s tím jistě něco vymyslel. Přesně tak, to místo jsem potřeboval; karty jsem zamíchal, roztrhal, zase složil a samozřejmě jsem se z toho správného výsledku radoval jako dítě. Nebo jsem přesouval prst z jednoho vlastnoručně vybraného barevného (virtuálního…) klíče na druhý a nakonec přesto skončil na tom správném, předpovězeném: báječně zábavná magická matematika!

Magic Table Dinner (fotografie a montáž: Ulrich van Stipriaan)

Mezi jednotlivými kouzelnickými čísly přinášeli skuteční lidé skutečné jídlo, které zase připravili skuteční lidé v kuchyni. Toto propojení skutečného života a iluzí se mi líbilo; kdyby to bylo naopak (se skutečnými kouzelníky a kuchyňskou umělou inteligencí s obslužnými roboty), něco by tam přece jen chybělo: jistota kuchaře v chuti, srdečnost obsluhy – ty se nedají nahradit. Dostali jsme pět chodů a ty byly v typickém Spahnově stylu barevné, upečené na míru (kde to bylo nutné – jako u telecího v hlavním chodu), jemně dochucené a vždy připravené překvapit (skutečný dezert se skrýval pod čepičkou z bílé čokolády). Zcela nenápadně ukrytý v restauraci Neü, a přesto bezpochyby vrchol večera: vývar z červené řepy se zeleninovými perličkami, cukrovými lusky a prstovými limetkami. Velmi jemné (a červená řepa dokáže vykouzlit jisté kouzlo – to si ale uvědomíte až později…).