190 let sice není zrovna kulaté výročí – ale no tak: kdo ví, co bude za deset let? Oslavy se přece musí konat, jak přicházejí! Vydejme se tedy za hrabětem Wackerbarth a jeho nástupci, kteří se cítí zavázáni k 190leté saské tradici výroby šumivého vína a náležitě ji oslavují. V sklepech na úpatí hory Wackerbarth se ročně vyrobí v průměru 250 000 lahví šumivého vína – ale díky své vysoké kvalitě zůstávají výrobci z Wackerbarthu ve své domovině často poněkud v pozadí. Vyrazme tedy na vzdělávací akci do vlastní hostince, kde jsou samozřejmě vždy k dispozici vína a šumivá vína, ale během kulinářských večerů pod heslem „Šumivé víno & hvězdy“ získáte pod odborným vedením vhled do rozmanitosti šumivých vín kvašených v lahvi (ano, tak se to říká!).
1836 je tedy to magické číslo. To byla doba, kdy se ještě poměrně bez zábran napodoboval vzor pravého šampaňského. Průkopníky byli Kessler ve württemberském Esslingenu, Grempler ve slezském Grünbergu (dnes Zielona Góra) a pak už Bussard v Radebeulu – všichni s aktivní podporou sklepmistrů, které přetáhli ze Šampaňska. Ale co na tom: mělo to chutnat – a chutnalo to! I ti tři saskí majitelé vinic, kteří v roce 1836 založili akciovou společnost pro výrobu šumivých vín (z níž později vznikla šumivá vinařství Bussard, které se ještě mnohem později, v 70. letech 20. století, stalo součástí společnosti Wackerbarth), si přivolali na pomoc z Remeše sklepmistra Johanna Josepha Mouzona. Jeho um má trvalý dopad, i když dnes (tak to chce právo EU) je pojem šampaňské vyhrazen pouze pro šumivá vína z Champagne – jako Drážďané to přece známe, u stollenu to není o moc jiné…
