Jsou data v kalendáři znalců vína, která nelze změnit - návštěva (letos:) deseti vinařství VDP s prezentací jejich aktuálních vín na konci března je jedním z nich. Jsou to vždy stejná vinařství, od A jako Adeneuer z Ahr až po W jako Wirsching z Franků. Ale to, co s sebou přinášejí špičkoví vinaři z devíti pěstitelských oblastí, je samozřejmě vždy nové: víno je koneckonců obnovitelná surovina a ta staví před své tvůrce každý rok nové výzvy: příliš suché, příliš vlhké, příliš chladné, příliš teplé - všechno jde, málokdy je to opravdu správně - ale vinaři jsou koneckonců jen vinaři, a proto jsou vydáni na milost a nemilost přírodě. A jako by to nestačilo, jsou tu ještě citlivky: jsou tu války, které nikdo nepotřebuje, a už nějakou dobu probíhají masivní kampaně proti vínu, protože obsahuje také alkohol. A tyto kampaně se týkají pouze vína, nikdy ne piva nebo dokonce lihovin.
Vinaři s tím vším musí žít a nějak se s tím vyrovnat. Dělají to (alespoň ti, kteří tam byli tuto sobotu) s velkou radostí, s velkým přesvědčením a - řečeno na rovinu - se skvělými víny. A to zdaleka nejsou jen (i když samozřejmě jsou...) "Grosse Gewächse", tedy špičková vína příslušných vinařství. "Ale když ochutnáš jenom ta, tak o hodně přicházíš!", slyšel jsem nejednou: vizitkou vinařství jsou totiž tzv. estate wines - která jsou na jedné straně samozřejmě méně trvanlivá a silná, ale na druhé straně je zábavné je pít i v mladém věku - a za zlomek ceny.
