Nedávno jsem si zase mohl život užít naplno. Tak to prostě bývá, když železnice nechá vlak ICE hodinu stát v krásném nádraží ve Fuldě a nechá cestující z zadní části přestupovat do přední, protože – ach tak: bez udání důvodu, rozhlas (také) nefungoval. Možná jsem měl ten čas využít k tomu, abych v palubním bistru vyzkoušel novou nabídku železnice: šumivé víno a tři druhy vína (dvě bílá, jedno červené). Možná dokonce hned na místě nahrát podcast s dosud neznámým spolucestujícím naproti, živě a emotivně, danou situací podnícený. Ale rád, že jsem měl to štěstí mít vlastní sedadlo, zůstal jsem na něm a odložil ochutnávku na později – Německý vinařský institut (DWI), který železnici při výběru vín poradensky podporoval, mi totiž ty čtyři malé lahvičky poslal domů. Byly tak v každém případě správně ochlazené a v chladném podcastovém studiu Rdbl. (žádná plánovaná zastávka ICE) tvořily základ první části 178. dílu pořadu „Auf ein Glas“. Ve druhé části pak zazněla dvakrát „Routine neu berechnet“ – o tom více níže.
Dále se podíváme na suchý Riesling z vinařství Peter Stolleis z Falce. Úplně záměrně vyrobený tak, aby vyhovoval široké veřejnosti – ale palubní bistrovíno musí samozřejmě splňovat jiné požadavky než špičkové víno pro náročného milovníka vína. Má-li víno oslovit několik set tisíc cestujících, musí prostě spolehlivě fungovat. Z tohoto pohledu je výběr správný: dostatečně charakteristické, ale bez výstředností. Víno jako silný Riesling od van Volxem by v palubním bistru pravděpodobně nemělo takový úspěch.
Deutsche Bahn oslovuje svou nabídkou palubního stravování potenciálně kolem 134 milionů cestujících ročně; prodá se přibližně jeden milion lahví vína a šumivého vína. Pro zúčastněná vinařství to sice neznamená zlatý důl, ale rozhodně obrovskou publicitu. Jejich vlastní jméno doslova projíždí celým Německem. Matthias provedl hrubý výpočet na základě ceny v palubním bistru (zaokrouhlili jsme ji na devět eur) a lakonicky poznamenal, že po odečtení DPH, logistiky, cen za malé láhve, etiket a obalů sice ekonomicky zbývá méně, než by mnozí předpokládali, ale pro vinařství je tato prezentace samozřejmě mimořádně atraktivní.
Na příkladu Grauburgunderu od Keth z Rheinhessenu je jasně vidět, jak rozdílné jsou vkusy. Zatímco my bychom spíše sáhli po Rieslingu, Grauburgunder je s přibližně 400 000 prodanými lahvemi v palubním bistru hitem. To nás nepřekvapuje, vždyť Grauburgunder patří již léta k nejoblíbenějším odrůdám v Německu, a proto je i v palubním bistru logičtější volbou. Víno nám připadalo lehké, přístupné a neokázalé – tedy přesně takové, jaké mají cestující rádi.
První část uzavírá portugalsky inspirované červené víno „That’s NEISS – Tinto Réserve“. Ačkoli o této cuvée můžeme pouze spekulovat (nenašli jsme k ní žádné informace), přesvědčil nás svým chladným, klidným stylem.


