Dědeček a vnuk staví repliku historického traktoru z NDR

Obklopen květinovými truhlíky a kuželovitými živými ploty stojí tento veteránský traktor z NDR, vážící téměř jednu tunu, na kamenném podstavci v předzahrádce Gerharda Kähneho. Tento traktor však není historickým sběratelským kouskem, nýbrž replikou vzduchem chlazeného modelu Famulus 14/36 sestavenou z 1 551 podkov – v měřítku 1:1. „Moje láska je moje žena Anne-Kathrein, už 44 let, ale mou druhou velkou láskou jsou veterány,“ rozplývá se 64letý Strasburger nad starými zemědělskými traktory.

Už jeho druhý traktor z podkov

Není to Kähnesova první replika traktoru z podkov. Již před asi deseti lety svařil model Lanz Bulldog. Skutečný historický poklad byl pro něj příliš drahý, a tak se rozhodl postavit si svůj vysněný traktor z podkov. Toto umělecké dílo později daroval svému bratranci ze Saska-Anhaltu.

Od té doby se tomuto kutilovi-hobbyistovi stále vracela chuť postavit si nový traktor. Na konci loňského roku ho to nakonec přemohlo. Chtěl zrekonstruovat svůj první veteránský traktor, model Famulus, který si pořídil před 25 lety. Byl vyroben v 60. letech v továrně na traktory v Nordhausenu v Durynsku: „Ať už v zimě ležím na gauči a břicho mi pořád roste, nebo jdu v sobotu, v neděli či po práci do haly a s potem na čele takový traktor sestavím,“ to mu prostě dělá velkou radost, shrnuje vyučený zámečník na zemědělské stroje a traktory.

„To je můj koníček a to je můj život“

Když Kähne zrovna nesestavuje traktor z podkov, pravděpodobně ho najdete, jak šroubuje na nějakém opravdovém modelu veterána. Pomáhá mnoha známým a jezdí i do jiných míst, aby tam něco kutil. „To je můj koníček a to je můj život,“ říká tento obyvatel Uckermarku. Už jako dítě měl sklon k kutilství a pájel z víček od lahví malé figurky Mickey Mouse.

Famulus sestavil Kähne společně se svým vnukem Maltem. Do tohoto železného traktor z NDR z 60. let dokonce zabudovali klikovou hřídel, ojnici, píst a pouzdro. Kähneovi šlo při tomto společném projektu s vnukem také o to, aby ho odtrhl od mobilu a nadchl ho pro nějakou ruční práci.

Ruční práce místo mobilu

Mnoho dětí sedí po škole, když rodiče ještě pracují, samo doma před obrazovkou a hraje si na mobilu nebo na notebooku, říká Kähne. Chtěl by děti a mládež povzbudit, aby odložily smartphone a alespoň jednou se při kutilství podívali někomu ze svého okolí přes rameno, jak sám říká. Vidí však také povinnost rodičů či prarodičů zabývat se zájmy svého dítěte.

Je si vědom toho, že ne každé dítě k tomu má možnost, říká. To, že mohl svého vnuka něco naučit a že byl tak nadšený, ho však naplňuje hrdostí. „A Malte už není tolik na mobilu.“

Vnuk Malte: Možná se naučil i něco pro budoucí povolání

Po školních povinnostech přišel Malte do haly a pomáhal dědečkovi se svařováním. Pro třináctiletého chlapce to byl vzrušující projekt daleko od digitálního světa: „V dílně je spousta věcí, které se dají postavit a naučit se,“ říká Malte. „Možná i pro budoucí povolání.“

I Malte kriticky vnímá dlouhou dobu, kterou jeho generace tráví před obrazovkami. „Když se člověk nudí a neví, co má dělat, sáhne po mobilu.“ Při projektu s dědečkem však mohl být kreativní a podílet se na rozhodování o jednotlivých pracovních krocích. „Bylo tam spousta věcí, při kterých jsem mohl dědečkovi pomáhat.“ Tak ho například napadla myšlenka na volant, kterou také sám zrealizoval.

Po velkém projektu se svým dědečkem si Malte svařování tak oblíbil, že v tom chtěl pokračovat. Oba svařují nejen traktory, ale nyní i květiny a srdce z podkov.

„Je to skvělý pocit, když vidíte, jak něco vzniká“

Malte se líbí, jak kreativní člověk při svařování může být. Je to úžasný pocit, když vidíte, jak něco vzniká a že ta práce stojí za to, říká. „To je opravdu něco jedinečného.“ Svým vrstevníkům může jen poradit, aby si něco vyrobili, opravili kolo nebo prostě vyrazili do přírody, místo aby seděli u mobilu. 

V dílně, kde tato dvojice – dědeček a vnuk – strávila dohromady celkem 220 pracovních hodin, stojí řada starých traktorů, které patří Kähneovi a jeho zeťovi. Halu využívá také klub milovníků veteránů ze Strasburgu, kde se Kähne pravidelně schází s dalšími nadšenci.

Mezi četnými zemědělskými stroji tam stojí i opravdový Famulus. Kähne nemá žádný jediný oblíbený traktor. „Musí nastartovat, musí jezdit, musí být bezpečné pro provoz a provozuschopné, pak je jízda s každým traktorem zábava,“ říká Kähne s úsměvem. A tento traktor prý nebude posledním společným kutilským projektem dědečka a vnuka, prozrazuje Kähne.