Logo Die Sachsen News
Zprávy / Jídlo & víno

Wolfram Siebeck: Muž, který naučil Německo vnímat chuť

Čtení z knihy
Autoři Christoph Wirtz, prof. Andreas Rutz a Siebeck jako název knihy (foto: Ulrich van Stipriaan)
Z: Ulrich van Stipriaan
Christoph Wirtz představuje první biografii Wolframa Siebecka a vykresluje tohoto slavného gastronomického kritika jako brilantního, kontroverzního gurmána s ostrými hranami.

„Vařit špatně umí každý. Ale být na to hrdá – to dokáže jen německá hospodyňka!“ To je (bohužel nedoložený, protože vychází pouze z mé paměti) citát Wolframa Siebecka. Četl jsem to asi před 40 lety, pravděpodobně v časopise ZEIT nebo v Feinschmeckeru. Právě tam totiž Siebeck psal s veselou bezprostředností a rád s velkou dávkou sarkasmu o krásných věcech života: o jídle v jeho dvou původních podobách – buď si ho připravit sám (lidově řečeno: vařit), nebo jít do restaurace. A zatímco jeho recepty jsme vždy dychtivě napodobovali, recenze restaurací (především ty drsné) nahrazovaly návštěvy restaurací, které jsme si jako studenti nebo novináři v počátcích nemohli dovolit. Siebeck se nám tedy vryl do paměti – a někdy na to vzpomínáme, tak jak to v pokročilém věku bývá: jo, tenkrát…

Existuje aktuální důvod, proč tyto vzpomínky oprášit: právě vyšla biografie o Siebeckovi, který zemřel 7. července 2016 ve věku 87 let. Překvapivě jde o první biografii tohoto gastronomického kritika, který jako nikdo jiný naučil Němce jemnostem gurmánství. Kniha je na trhu od června – a přesně v den desátého výročí úmrtí tohoto velkolepého gastronomického kritika odcestoval autor Christoph Wirtz do Drážďan, aby si v SLUB (zkratka pro Saskou zemskou knihovnu – Státní a univerzitní knihovnu) přečetl úryvky ze své knihy a pohovořil s prof. Andreasem Rutzem o knize i o Siebeckovi.

Více z této kategorie

Nebylo samozřejmě náhodou, že se čtení konalo právě v této knihovně a že rozhovor proběhl s profesorem saských dějin: SLUB obdržela darem rukopis s poznámkami pomocného kuchaře Ernsta Maxe Pötzscha z kuchyně prince Friedricha Augusta Saského, prof. dr. Josef Matzerath z něj učinil výzkumný projekt s četnými publikacemi. Pro dnešní dvorská menu (moje recenze) se podařilo získat Siebecka jako spoluvydavatele. A nejen to: v roce 2018 se SLUB Dresden podařilo s finanční podporou Technické univerzity v Drážďanech získat pozůstalost publicisty a gastronomického kritika Wolframa Siebecka (1928–2016) (většina ostatních pozůstalostí byla SLUBu mimochodem darována).

SLUB je správcem Siebeckova pozůstalosti

Pozůstalost je součástí Německého archivu kulinářství (můj článek v časopise Falstaff) a je tak veřejně přístupný. Wirtz – který Siebecka osobně znal a jako dlouholetý šéfredaktor časopisu Gault&Millau tam vnášel osvěžující kritický tón – samozřejmě využil „milost archivu“, jak to formuloval v rozhovoru s prof. Rutzem: „Nahlédl jsem do velmi osobních dokumentů“, což mi pomohlo při zařazování a psaní. „Myslím, že je to velmi upřímná kniha. Každopádně to není žádná zkrášlená verze,“ řekl Wirtz o Siebeckovi. To platí v tom smyslu, že jsou zde ukázány i, řekněme, svérázné stránky Siebecka, který byl nejen brilantním spisovatelem, ale také značným egomaniakem. V rozhovoru to Wirtz velmi pěkně shrnul, když byl dotázán na roli Siebeckovy manželky Barbary: „Říct, že Barbara Siebecková byla středem jeho světa, není pravda, protože středem jeho světa byl Wolfram Siebeck.“

Christoph Wirtz nám tak v 25 kapitolách přibližuje Siebecka jako člověka, jemuž jde o zdokonalování kuchařského umění – který to zdaleka ne vždy dělá s fleretem, ale občas i odvážně seká mečem nebo dokonce sekerou. Dozvíte se dabei mnoho o Siebeckovi a také o těch starých časech, které zdaleka nebyly vždy tak dobré – už jen kvůli tomu se vyplatí si v knize listovat. A Christoph Wirtz není jen Siebeckovým společníkem, je také mistrem vypravěčského umění. Většinou se to čte velmi plynule, někdy dokonce s jistou nadřazeností – jindy však měl Wirtz i slabší tvůrčí chvilky: věty o 40 až 50 slovech by mu v Gault&Millau jistě neprošly.


Autor Christoph Wirtz: „Vodu by nemiloval!“ A určitě ani tu pozici v náručí biografa… (Foto: Ulrich van Stipriaan)

Jak Wirtz hodnotí a třídí své znalosti (které ostatně vycházejí z vlastních zkušeností i z toho, co přečetl), je samozřejmě jeho věc. Mně se však navzdory jeho vlastnímu vnímání v některých věcech jeví jako příliš blízký jeho společníkovi a kolegovi. Neboť pozdní Siebeck podle mého názoru neprojevoval příliš moudrosti stáří, spíše jsem u něj musel konstatovat senilitu. Zda tento požitkář ve stáří pil ještě více než v mládí, nedokážu posoudit – nebyl jsem u toho, jen to ostatní šeptali. Wirtz se tím nezabývá, pouze na začátku rozhovoru v SLUB mu vyklouzlo: „Voda by se mu nelíbila…“. To je pravda, pomyslel jsem si a uvažoval, zda by se Siebeckovi líbilo účastnit se rozhovoru, zatímco by ležel v náručí svého životopisce?

Ale když kvůli vlastním ostrým slovům zkresluje pravdu a už v roce 2013 (vymýšlí) alternativní fakta, je to už zvláštní forma tvrdohlavosti. Ve svém blogu „Wo isst Siebeck“ v roce 2013 ve svém obvyklém stylu hřímal o rozkvétajících krajinách: „Berlín a připojená východní území odmítají podávat nezbytné špičkové výkony.“ Siebeck se pak dostává i k Drážďanům a píše: „To je patrné na jediné adrese v tomto oblíbeném městě na Labi, která se může pochlubit michelinskou hvězdou, a to ‚Bean&Beluga‘. Byli jsme tam ve čtvrtek večer a byli jsme jediní hosté.“ Věděl jsem to lépe, co se týče počtu hvězdičkových restaurací (v té době už přece existovalo dlouhodobě oceněné Caroussel v hotelu Bülow Palais), ale i co se týče toho jediného stolu: Stefan Hermann mi ujistil, že kromě Siebeckova stolu tam byly ještě čtyři další. Můj komentář ostatně nikdy nebyl zveřejněn, tak to tady teď napravím: „Vážený pane Siebecku, trochu rešerše jistě prospěje každému příspěvku, i když jste *ten Siebeck*: Drážďany mají dvě hvězdičkové restaurace. A trochu nestrannosti (skromnost od Siebecka přece nikdo nečeká) by také neuškodilo vysvětlit. Pokud například na konci příspěvku chválíte něco, za co jste sám dostal peníze – protože jste v tom měl podíl –, mělo by to tam být uvedeno!“ Ta chvála na konci článku o rozkvétajících krajinách se mimochodem – a tím se kruh uzavírá – týkala „tématu Dvorní kuchyně kolem roku 1900“, kde o pouhý měsíc později sám působil jako spoluvydavatel

Christoph Wirtz: „Siebeck“. Plný život
ZS Verlag, Mnichov 2026.
ISBN 978-3965845589
304 s., obr., váz., 29,90 €.

Překlady jsou automatizovány pomocí umělé inteligence. Těšíme se na vaši zpětnou vazbu a pomoc při zlepšování našich vícejazyčných služeb. Napište nám na adresu: language@diesachsen.com.
Ulrich van Stipriaan
Článek z

Ulrich van Stipriaan

Ulrich van Stipriaan je zodpovědný za samotný obsah. Platí kodex chování platformy. Platforma kontroluje obsah a nakládá s ním v souladu s právními požadavky, zejména s NetzDG.

Social Media