Poslední verš poměrně dlouhé Písně o Nibelunge zní v originále zhruba (záleží na verzi…) takto: „dâ hât daz mære ein ende / diz ist der nibelunge nôt“. Poslední slovo – nôt – je názvem nejnovější knihy Philipa Krömera s výmluvným podtitulem „Poslední milostný román“.
Philipp Krömer, narozený v roce 1988, vystudoval germanistiku a knižní vědu (nejprve bakalářský, poté magisterský titul). S touto kombinací oborů by se mohl stát čímkoli, od taxikáře přes číšníka či hostinského až po novináře, ale Krömer se rozhodl pro: spisovatele.
Udělal dobře, protože Krömer píše úchvatně poutavě. „Poslední milostný román“ je – co se týče rozsahu a přehlednosti – spíš napínavým příběhem, takže tuto knížku lze přečíst na jeden zátah během dne, který si vyhradíte pro lenošení. Přitom přece nemusíte hned vypít všechna vína, která v jednotlivých kapitolách hrají svou roli.
Kniha se totiž odehrává na vinařství v Rakousku (tipuji Štýrsko, kvůli Morillonu…), a tam se samozřejmě vždycky něco pije. Že to pochází právě z toho vinařství, s tím počítá většina hostů. Tady je to jinak, z čehož autor ani nakladatelství nedělají žádné tajemství: vše se dá dočíst v textu na přebalu, který se tak jmenuje, i když kvůli chybějícímu přebalu s klopou je nyní umístěn na zadní straně knihy.
Seznámíte se tam také se všemi protagonisty: přehledně (což usnadňuje čtení). Marget (bez „r“ po „g“) je vědkyně a píše svou disertační práci. Její třetí pokus o předmluvu k disertační práci uvádí román – a hned je jasné, že to bude dobré. A hlavně si nejpozději po třetím odstavci řeknete: ach, to by bylo hezké, kdyby se disertační práce psaly takovým přátelským, vyprávěcím, někdy až ležérním tónem! Marget mimochodem píše na Macu v programu Pages, což ji činí velmi sympatickou, že? Další citované dokumenty v knize nôt pak mimochodem odhalují i jiné operační systémy: pan profesor při svém úvodním proslovu na letní slavnosti psal na PC v programu Word (režim korektur pro sledování změn – vždy je dobré vědět, co bylo vyškrtnuto!), a k dispozici je i text z LibreOffice – i když nebyl napsán pod Linuxem, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale také na PC. Co nám chce autor těmito detaily sdělit? Netuším, v nejlepším případě: nic.
Příběh badatelky Marget, která v Písni o Nibelunzích vidí spíše lásku než krveprolití u Etzela, rychle nabírá na obrátkách, přičemž tento veršový epos v sobě vlastně spojuje obě varianty vzájemného soužití (pro připomenutí moje shrnutí ve čtyřech slovech: Nejdřív láska, pak rány). To, že se ubytuje ve vinařství Fetzel, souvisí samozřejmě i s křestním jménem hostinské: Kriemhild. To, že potká loutnistu Volkmar a že oba díky dovolené velmi rychle rozezní loutnu „Knickhalslaute“ v zajímavém prostředí, je autorův trik, stejně jako skutečnost, že manželský pár Zagelů poskytuje podnět k docela zábavné synonymické orgii na téma penisu. Více zde neprozradím, jinak by čtení všech sedmi „Aventiure“ (tolik věrnosti Nibelungům musí být) přineslo méně zábavy.
Po dočtení jsem si – kromě zábavy a napětí při čtení – odnesl dvě věci: zaprvé bych si měl zase jednou přečíst Píseň o Nibelungech v originále. Je to namáhavé, ale dá se to zvládnout. I když samozřejmě musím slovo „originál“ omezit, protože středohornoněmčina mi z velké části nesedí – ale překlad Karla Simrocka to docela dobře vystihuje – a je dokonce volně dostupný na tom ne vždy špatném internetu. Zadruhé si strašně přeji filmové zpracování toho posledního milostného románu. Byla by to nesmírně mnohovrstevnatá tragikomédie plná lásky, krimi a vína. Mrtvoly si v televizi můžeme podrobně vychutnávat už brzy večer, zatímco sex, který se v reálném životě vyskytuje jistě mnohem častěji, se v televizi, pokud vůbec, objevuje až kolem půlnoci. Dobrá filmová adaptace knihy „nôt“ by tedy byla vhodná i pro pozdní večerní vysílání.
Philip Krömer, nôt – poslední milostný román
Vázaná, 144 stran
Nakladatelství Septime
ISBN: 978-3-99120-088-8
Cena: 20,00 €
