"Saská rybí polévka je úžasná! Určitě si ji dejte!", poradil inspektor od stolu 1 čtyřem Rakušanům u stolu 2 (všechna čísla stolů jsou smyšlená, aby byla chráněna identita hostů). To nebylo nezdvořilé, bylo to naprosto správné. Měl jsem udělat totéž, když se moji sousedé u stolu č. 8 rozhodli pro tři ze čtyř chodů z menu Hvězdná hodina šéfkuchaře v Caroussel Nouvelle, a tak se rozhodli pro saskou rybí polévku à la bouillabaisse. Ale zaprvé jsem ještě stydlivější než subtilní, melancholický detektiv Tatort a zadruhé si pár s českým dialektem objednal jen o chvilku dřív, než by bylo možné naznačit: ještě jsem ani nezačal lžičkovat.
Ano, takový večer v bistru Bülow Palais je komunikativní, i když toho člověk sám moc nenamluví. Ale jak lamentoval Kurt Tucholsky (ve svém báječném milostném příběhu Zámek Gripsholm): "Bůh nám dej ušní víčka. Jsme nedostatečně vybaveni." Proto (ne)dobrovolně nasloucháme - samozřejmě v souladu se zásadami obecného nařízení o ochraně osobních údajů - a děláme to rádi. Protože hlas lidu se rád setkává v gastronomii, i když je to trochu vyšší třída. A tak bych rád zmínil dvojici u stolu č. 3, která jinak mluví německy z Porúří, a nářečně nenápadné pány u stolu č. 7, kteří měli probouzející zážitek při výběru červeného vína. Víno, které si původně přinesli, se při ochutnávce ukázalo jako nevhodné, a tak jim obsluha po rozpoznání požadované chuti doporučila saské. Protějšek pijící pivo se okamžitě zeptal: "Nechtěli byste raději francouzské nebo pěkné italské?". (V obou případech měl na mysli víno). Přišlo červené od Schwarze - a to se hodilo. Oba pánové byli ohromeni: co všechno je v Sasku možné, u všech všudy!"
