Pelé ho chtěl jako parťáka v útoku: zemřel Eberhard Vogel

Eberhard Vogel si již dávno zajistil své místo v fotbalových dějinách. Tento skromný a vždy vysoce profesionální bývalý útočník klubů FC Karl-Marx-Stadt a FC Carl Zeiss Jena ve věku 83 let prohrál dlouhý boj se zákeřnou nemocí. Zůstávají vzpomínky na mnoho krásných gólů a nespočetné křídelní průniky, jimiž nejen oklamával obránce ve 440 zápasech Oberligy NDR, ale jimiž si také vysloužil respekt a uznání v zahraničí.

A to natolik, že ho dokonce i legendární Pelé chtěl přivést do svého klubu FC Santos jako útočného partnera. Bylo to v 70. letech. Tehdy do Jeny dorazila z Brazílie nabídka od Pelého klubu, která byla na tehdejší poměry nemorální. Základ pro jednání: dva miliony německých marek – 1,5 milionu pro Carl Zeiss, půl milionu pro Vogela jako podpisový bonus. „No, ty peníze bych si samozřejmě rád vzal,“ řekl Vogel kdysi deníku „Leipziger Volkszeitung“: „Byl jsem ale velmi vázaný na domov, nechtěl jsem se vzdálit od svých rodičů a přátel. A mimochodem: můj otec by mě uškrtil, kdybych utekl. Ale o přestupu se nikdy vážně nemluvilo.“

Rekordman s mnoha úspěchy

Vogel byl šťastný i tak. Čísla to dokazují. Díky 440 zápasům v Oberlize se stal rekordmanem NDR. 188 gólů v ligových zápasech znamená druhé místo za Joachimem Streichem (229 gólů). Z jeho kariérních statistik vyniká 74 zápasů za reprezentaci NDR s 25 góly a 24 zápasů za olympijskou reprezentaci s deseti góly. Titul mistra NDR s Karl-Marx-Stadtem v roce 1967 a tři vítězství v poháru FDGB s Jenou (1972, 1974, 1980) jsou korunovány dvěma bronzovými olympijskými medailemi z let 1964 a 1972 a finále Poháru vítězů pohárů v roce 1981, ve kterém Jena podlehla Dynamu Tbilisi (1:2). A byl také součástí nominace na mistrovství světa v roce 1974.

„Byl to nadaný útočník, který by mohl hrát v jakémkoli světovém týmu,“ řekl kdysi jeho bývalý spoluhráč a pozdější trenér Hans Meyer v rozhovoru s Německou tiskovou agenturou a přidal ještě jeden superlativ: „Způsob, jakým pojal pozici levého křídla, by se hodil do výukových filmů.“

Jako trenér zapojoval Meyer svého útočníka do svých úvah a ten ho ze všech sil podporoval. V Vogelově poslední sezóně – v roce 1982 mu bylo již 39 let – nechal Meyer na něm, zda chce nastoupit v základní sestavě, nebo přijít z lavičky. Čím byl Vogel starší, tím profesionálněji se věnoval fotbalu. Nikdy neměl vážná zranění, soustředil se na fotbal – a měl dobré geny, tak kdysi Vogel popsal, proč dokázal udržet své tělo tak dlouho na tak vysoké úrovni ve fotbale. „Byl to skromný a čestný člověk, který prošel fenomenálním vývojem, protože měl ke své práci správný přístup,“ řekl Meyer.

Úspěšný pouze jako trenér mládeže

Vogelova trenérská kariéra byla naopak korunována větším úspěchem pouze v oblasti mládeže. V letech 1983 až 1990 pracoval pro fotbalový svaz NDR. V roce 1986 se s juniorskou reprezentací s Matthiasem Sammerem stal mistrem Evropy, o rok později s týmem do 20 let obsadil třetí místo na mistrovství světa. Nakonec v roce 1989 získala reprezentace do 16 let stříbrnou medaili na mistrovství Evropy. Konec fotbalu v NDR prožil Vogel jako asistent trenéra posledního národního týmu po boku Eduarda Geyera. 

Po pádu berlínské zdi působil jako trenér klubů v Jeně, v Hannoveru 96, v 1. FC Magdeburg nebo v Dresdner SC, případně jako trenér reprezentace v Togu, avšak vždy se jednalo o krátkodobé angažmá, která nikdy netrvala déle než jednu sezónu. Přinejmenším se mu však s Magdeburgem podařilo vyřadit FC Bayern Mnichov, který trénoval Ottmar Hitzfeld, ve 2. kole DFB-Pokalu 2000/2001 a v roce 1996 postoupil s Jenou do 2. ligy.