Saské chřest: sezóna trvá do konce června

Proměnlivé počasí v posledních dnech prodlužuje sezónu chřestu v Sasku. „Relativně chladný týden růst chřestu poněkud zpomalil,“ říká René Heidig z chřestové farmy v Nieschütz v údolí Labe. Heidig zasedá za Sasko ve výboru Svazu východoněmeckých pěstitelů chřestu a bobulového ovoce (Vosba). Zemědělci v Sasku budou letos podle všeho moci sklízet nejen do svátku sv. Jana 24. června, ale i ještě několik dní poté. 

„Pro zákazníky je to také příjemné, když si mohou čerstvou a regionální zeleninu koupit ještě až do konce června,“ říká Heidig. Svůj farmářský obchod chce mít otevřený také až do konce měsíce. Chřest v této sezóně rostl rovnoměrně; s jeho kvalitou a chutí byl spokojen.

Sezóna začala nočními mrazy a denními teplotami kolem 20 stupňů. „Zpočátku to nebylo jednoduché,“ vysvětlil Heidig. Poté už bylo počasí stabilní. Díky bílé a černé fólii se podařilo dosáhnout rovnoměrné teploty v hromadách, takže chřest mohl po celou sezónu rovnoměrně růst. „Počasí nám v tom nahrálo do karet.“ Pěstitelé chřestu tak mohli během sezóny nabízet výhradně čerstvý chřest. 

Pěstování chřestu je ruční práce

Pěstitelům chřestu však dělají starosti vysoké mzdové a energetické náklady. V důsledku zvýšení minimální mzdy vzrostly i náklady na sezónní pracovníky. Pěstování chřestu vyžaduje hodně ruční práce: „Nemůžeme to už automatizovat,“ řekl Heidig. Odvětví je proto závislé na sezónních pracovnících. „Když stoupnou mzdové náklady, musí se i chřest do určité míry zdražit.“

Těsně před koncem sezóny ceny německého chřestu podle odborníků opět stoupají. Za 500 gramů německého bílého chřestu zaplatili spotřebitelé v supermarketech na konci minulého týdne v závislosti na třídě mezi 4,06 eura a 6,29 eura, jak uvedla společnost Agrarmarkt Informations-Gesellschaft.

Svobodný stát patří k nejmenším německým pěstitelským oblastem. Podle Statistického úřadu země se v Sasku této vyhledávané delikatesní zelenině věnuje 25 zemědělských podniků. Plocha osázená chřestem činila naposledy přibližně 116 hektarů. V posledních letech se neustále zmenšuje; v roce 2016 to bylo ještě kolem 300 hektarů.