Drážďanská noc zámků: Na procházce se vydalo přes 6 000 milovníků kultury

Kdo se na kulturní procházce pohyboval od pódia k pódiu, musel občas prokázat trpělivost. Mezi Albrechtem a Lingerem se pohyboval „walking act“, jehož součást názvu „walking“ byla zavádějící. Tuto skupinu, která se pohybovala tak pomalu, že to hraničilo s nehybností, jsem nazval „pomalými šneky“ – v programovém letáku jsem je nenašel, takže u toho zůstanu. Místo toho, abychom si však v tom mírném letním večeru užili tento objev pomalosti, přišly zjevně nevyhnutelné reptání, které se ozývalo rozzlobeně (ano, opravdu: rozzlobeně) nadávali, protože nemohli pomalé šneky předběhnout a ostatní návštěvníci Noci zámků, kteří měli více času, ani nepomysleli na to, aby přerušili své dlouhodobé pozorování, a tak jim stáli v cestě. Vždyť si byli jisti, že ani ti pomalí nemají daleko k některému z 65 stánků s kulinářskými lákadly, kde by mohli definitivně zpomalit tempo a postarat se o své tělesné blaho. Od langošů po krevety, od čerstvě čepovaného piva Meißner Schwerter po dobře vychlazené víno z Proschwitzu – nabídka byla jako obvykle široká – a když se mezi již zmíněným regionálním pivem a neméně regionálním vínem od místního vinařského družstva nabízí i durynská klobása, i při šnečím tempu se to rychle vyplatí.

Mezi obvyklé atrakce samozřejmě patří i ohňostroj, který se na druhém břehu Labe vystřeluje k nebi. Většina fotografů má ráda Albrechtsschloss v popředí, ale musí stát opravdu velmi vysoko (stoly! žebříky!), aby získali kouzelný úhel pohledu. Přímo u Labe nemáte žádné pozadí a vidíte i hluboké světelné jámy – nějakou fotografickou smrt prostě vždycky zemřete. A pak je třeba ještě zmínit, že Drážďané (myslím tím všechny pohlaví) rádi paří. Už za denního světla na rockových koncertech, později také v „Heizhaus“ (což je, když se nad tím zamyslíte, docela trefný název) nebo pod širým nebem u tanečního klubu (podle programu se opravdu tak jmenuje) „Roseninsel“ od Toma Roedera.

Termín 17. drážďanské Noci zámků 2027 je již stanoven – 17. 7. 27 od 17 hodin. Možná pak i s časovým rozvrhem pomalých šneků, abychom mohli využít příslušné cesty k uklidnění 😉