Pavouk Nosferatu se usadil i v Sasku

Pavouk Nosferatu se mezitím stal součástí místní fauny i v Sasku. Organizace Naturschutzbund Deutschland (NABU) zaznamenala za uplynulý rok 24 pozorování na pěti místech. Podle NABU se každoročně v celé zemi zaznamená mezi 3 000 a 5 000 hlášení s fotografií. Letos na jaře přibylo obzvláště mnoho pozorování – od ledna do května bylo zasláno více než 2 500 snímků.

Sdružení pro ochranu přírody očekává „dobrý rok pro Nosferatu“

„Pokud to tak bude pokračovat, rok 2026 bude opět dobrým rokem pro Nosferatu. Budeme rádi, když nám i nadále budete hlásit každý nález, nejlépe s fotografií. Tak můžeme dobře sledovat další vývoj populací a způsob života tohoto nového druhu,“ uvedl expert NABU Alexander Wirth. 

„Podle spolkového zákona o ochraně přírody se nejedná o invazivní druh, proto neexistuje právní základ pro cílené státní monitorování,“ zdůvodňuje Saský zemský úřad pro životní prostředí, zemědělství a geologii nejistoty ohledně přesné populace. 

Převaha v okolí Drážďan a Lipska a rozdíly mezi východem a západem

„Místa nálezů jsou rozptýlena téměř po celém Sasku, s převahou v okolí Drážďan a Lipska. Ve srovnání se západními spolkovými zeměmi nebo Berlínem je tento druh v Sasku pozorován podstatně méně často. V současné době lze v datech o výskytu pavouka v Německu rozpoznat rozdíly mezi západem a východem, přičemž západ je osídlen podstatně intenzivněji,“ zdůrazňuje mluvčí krajského úřadu Falk Hofer.

Podle údajů odborníků z krajského úřadu se tento pavouk původně vyskytoval ve Středomoří. V uplynulých třech desetiletích se však výrazně rozšířil na sever. Dokonce i na ostrovech Rügen a Usedom došlo k opakovaným pozorováním. Podle krajského úřadu k „imigraci“ s velkou pravděpodobností došlo nejprve prostřednictvím přepravy zboží. První záznam v Německu pochází z roku 2005 z Freiburgu. 

Klimatická změna napomáhá šíření pavouka Nosferatu

„Díky klimatické změně se tento druh může snadněji šířit severně od Alp, přičemž zůstává převážně vázán na budovy. Nelze proto vyloučit, že se pavouci Nosferatu v příštích letech budou častěji vyskytovat i v Sasku,“ uvedl Hofer.

Tělo pavouka Nosferatu (Zoropsis spinimana) dosahuje délky asi jednoho až dvou centimetrů. Rozpětí nohou může dosahovat až pěti centimetrů, popisuje toto zvíře organizace NABU. „Jméno je odvozeno od charakteristického vzoru na přední části těla, který mnoha kreativní pozorovatelům připomíná grimasu upíra ze stejnojmenného filmu Nosferatu,“ napsalo v dubnu Přírodovědné muzeum v Karlsruhe.

Kousnutí je pro člověka zpravidla neškodné

Díky svému jedu, robustní stavbě těla a obratnosti při lovu si tento převážně noční pavouk podle údajů poradí i s poměrně velkou kořistí. Patří navíc k mála druhům, které svými jedovými klepety dokážou proniknout lidskou kůží, uvádí se. Kousnutí je však zpravidla neškodné.

Sasko je bohaté na druhy pavouků

Pro Sasko byl v roce 1996 sestaven dosud jediný Červený seznam sekáčů a pavouků. V tomto Červeném seznamu bylo hodnoceno 27 druhů sekáčů a 615 druhů pavouků. Z těchto druhů bylo 37 procent ohroženo, vyhynulo nebo se považovalo za ztracené. V Německu bylo v roce 2015 známo celkem 971 původních druhů a 21 „cizích“ druhů, které byly zavlečeny.

Entomofaunistická společnost se sídlem v Drážďanech vydala v polovině 90. let seznam pavouků v Sasku, který byl v roce 2008 doplněn. Je v něm zaznamenáno 650 druhů v 37 čeledích pavouků. Státní provozní společnost pro životní prostředí a zemědělství (BfUL) odhaduje, že v Sasku lze dnes počítat s přibližně 670 druhy, z nichž některé sem nově přicestovaly.

Vzhledem k postupujícím změnám ve využívání půdy a klimatu odborníci předpokládají, že se populace mnoha druhů změnila. Podobně jako u hmyzu má i pro pavouky intenzivní zemědělství a lesnictví s nadměrným obohacováním živinami, jako je dusík a fosfor, své důsledky. Zásahy do přirozeného vodního hospodářství nebo fragmentace stanovišť ohrožují tato zvířata, uvedlo se. 

V Sasku provádí zemský úřad a provozní společnost pro životní prostředí a zemědělství v rámci monitorování hmyzu kromě brouků rodu Carabus také výzkum pavouků na šesti vybraných lokalitách orné půdy a pastvin. Cílem je také získat poznatky o přirozených výkyvech v populacích pavouků. Pavouci sami o sobě nepatří k hmyzu, ale do třídy pavoukovců.