Proč změna klimatu podporuje pěstování sóji v Sasku

Další luštěniny nabývají na významu

Stále více zemědělských podniků sází na sóju a slunečnice kvůli jejich vysoké toleranci vůči suchu a odolnosti vůči tepelnému stresu, vysvětlil zemědělský podnikový poradce Frederik Vielhauer. Dalšími plodinami, které by v souvislosti se změnou klimatu mohly nabývat na významu, jsou podle něj konopí seté, čirok, cizrna a lupiny. Také quinoa a amarant jsou považovány za plodiny, které by se za teplejších a suchších podmínek mohly v budoucnu stát zajímavějšími.

Luštěniny ve spolupráci se speciálními bakteriemi v kořenových hlízách vážou dusík, což snižuje potřebu minerálních dusíkatých hnojiv. Z dusíku, který zůstává v půdě, těží i následné plodiny, jako je pšenice. Podle zemědělce Hesseho spočívá výzva při pěstování sójových bobů v tom, že jako nepůvodní plodina potřebují užitečné bakterie. Ty by se musely před výsevem nastříkat, vysvětlil 43letý zemědělec.

Německo má v evropském měřítku stále co dohánět

130.800 tun sójových bobů sklidili němečtí zemědělci podle údajů Spolkového informačního centra pro zemědělství (BZL) v roce 2025 na pěstební ploše 43 300 hektarů. To je třikrát více než v roce 2016. Největším producentem sóji v Evropě je Itálie s pěstitelskou plochou přibližně 309 000 hektarů, následovaná Srbskem (207 000 hektarů), Francie (150 000 hektarů) a Rumunska (130 000 hektarů).

Sója se prodává jako zdroj bílkovin pro hospodářská zvířata ve formě sójové drti. Podle Spolkového informačního centra pro zemědělství pokrývá Německo dosud pouze asi tři procenta domácí spotřeby, přičemž zdaleka největší podíl se dováží.

Celosvětově směřuje pouze asi sedm procent produkce sóji přímo do potravinářského průmyslu, jak bylo uvedeno. V Německu je tento podíl o něco vyšší. Sójové výrobky, jako je tofu, sójové nápoje nebo náhražky masa, které jsou k dostání v maloobchodě, pocházejí podle těchto údajů často z Německa nebo jiných evropských zemí.

Copyright 2026, dpa (www.dpa.de). Všechna práva vyhrazena