K kouzlu Moritzburgu přispívají také bažanti

Povolání: truhlář, poslání: chov bažantů

I bažantí farma opět ožila. Šedesátšestiletý Frank Knecht převzal areál v roce 2022 poté, co několik let stál prázdný. Pro Knechta není okolí zámku neznámým terénem. Jeho babička bydlela v jednom z Marcoliniho domů. Když zemřela, nastěhoval se sem se svou ženou a dítětem. Jako vyučený truhlář pracoval také v barokním zámku Moritzburg. Při té příležitosti dostal nabídku osadit šest dosud zachovaných voliér bažanty.

„Všechno tohle tady miluju,“ říká Knecht a nechává pohled bloudit po svém malém bažantím království. V každé voliéře jsou tři bažanti – obvykle jeden kohout a dvě slepice. Knecht miluje rozmanitost. Na jednu ze stěn vyvěsil informace o svých svěřencích. Jedná se mimo jiné o bažanta diamantového, bažanta loveckého, bažanta Swinhoeova, bažanta zlatého a bažanta královského. „To jsou všechno ptáci, kteří tak vypadají i ve volné přírodě,“ zdůrazňuje Sas. Zvířata prý nebyla šlechtěna kvůli „barevnosti“.

Bažanti pocházejí z Asie

Bažanti jsou de facto přistěhovalci z Asie. Jejich původní domov se rozprostíral od Střední Asie až po Čínu. Římané přivezli tohoto drůbežího ptáka do Evropy. „V Německu byly zavedeny především čtyři druhy bažantů: bažant lovecký, bažant čínský, bažant mongolský a bažant japonský,“ uvádí se v popisu státního podniku Sachsenforst. Bažant umí výrazně lépe běhat než létat. Proto mu lovci také říkají „pěšák“.

Na rozdíl od svého předchůdce Knecht chová bažanty nikoli pro restaurace. Své úsilí vnímá čistě jako koníček. Ptáky také rád předává stejně smýšlejícím lidem nebo je vypouští na svobodu. Stejně ne všichni Knechtovi bažanti jsou umístěni ve voliérách. Venku se volně pohybuje několik loveckých bažantů, kteří také rádi využívají krmítko v areálu. Večer všichni sedí na bidlech nebo na vyvýšených místech – na zemi číhá nepřítel.

Bažanti ohrožováni predátory ze vzduchu i z povrchu země

Liška, psoun nebo dravci – život bažantů je ohrožen jak z povrchu země, tak ze vzduchu. V noci musí vylézt nahoru na strom, říká Knecht. Tomu se říká „vylezení na strom“. Proto u mláďat nejprve dorůstají křídla. „Musí se dostat nahoru co nejrychleji.“ To lze pozorovat i u jiných drůbežích ptáků, například u jeho křepelek. „Jakmile se vylíhnou kuřata, netrvá to dlouho a kvočna je zavede až ke stromu. Ukáže jim, jak se to dělá.“

Margitta Henselová, kurátorka zámku Moritzburg, je celým areálem nadšená. Koneckonců jde o poslední bažantí zahradu v Německu, jejíž základní struktura se dochovala. Rádi by vše kompletně zrestaurovali a tak ji opět zpřístupnili jako celkové umělecké dílo. V době omezených finančních prostředků si však ani saská správa zámků nemůže dovolit velké plány. 

Obnova celého areálu je prozatím jen snem

Christian Striefler, ředitel Státních zámků, hradů a zahrad v Sasku, poukazuje na další obtíž. „Z hlediska památkové péče by to samozřejmě výrazně zlepšilo zážitek návštěvníků. Obnova historicky dochovaného stavu je však obtížná kvůli roztříštěné vlastnické situaci v důsledku pozemkové reformy po roce 1945. Mnohé pozemky nejsou ve vlastnictví Svobodného státu.“

Státní podnik Sächsisches Immobilien und Baumanagement poukazuje na to, že v první fázi v letech 2017 až 2020 byly opraveny historické zdi Fasanengartenu a sanována soustava kanálů mezi Oberem Großteich a fontánou Venuše. Podle Strieflera neexistuje odhad, kolik by stála celková rekonstrukce Fasanerie. Odhaduje však, že by se jednalo o částku výrazně přesahující šest milionů eur. 

Obnova barokní Fasanerie však zatím zůstává pouhou vizí. Schiefler vnímá objekty v Moritzburgu jako jeden celek a rád by se zaměřil na celou kulturní krajinu. „Vnitřní a vnější prostory budou navzájem mnohem silněji interagovat a možná se jednou na Velkém rybníku budou v miniatuře inscenovat ‚námořní bitvy‘,“ popisuje svůj sen.

Copyright 2026, dpa (www.dpa.de). Všechna práva vyhrazena