Sandra Hüller se považuje především za Thüringanku a Evropanku. „Osobně se neidentifikuji jako Němka. Řekla bych, že se považuji za Thüringanku z Evropy nebo Evropanku z Thüringenska. Ale myslím si: když se člověk narodí v této zemi, nese to s sebou určitou odpovědnost. Tu nelze jednoduše ignorovat,“ uvedla herečka v rozhovoru pro deník „Süddeutsche“. Tato odpovědnost má však také své meze. „Nemohu se pokaždé ospravedlňovat za Durynsko a nějaká volební rozhodnutí,“ uvedla Hüllerová. Na otázku, zda si myslí, že nad Durynskem leží stín, odpověděla: „Často tam jezdím, protože tam žijí někteří členové mé rodiny. Odmítám uznat, že nad ním leží stín. Věřím, že Durynsko má na víc než jen to.“ Mezinárodně žádaná herečka („Vaterland“, „Project Hail Mary“) vysvětlila, že při setkáních s lidmi z jiných zemí je neustále konfrontována se svou německou identitou. „Mnoho rozhovorů se točí kolem německé politiky v minulosti i v současnosti.“ V rozhovoru Hüllerová hovořila také o svých vzpomínkách na NDR. Herečka, která se narodila v roce 1978 v durynském Suhlu a vyrůstala nedaleko Rudolstadtu, na otázku, zda vůbec má pocit, že se může vrátit domů, odpověděla: „To nejde, ta země už přece neexistuje.“ V narážce na scénu s dětským sborem ve filmu „Vaterland“ (režie: Pawel Pawlikowski) si herečka nominovaná na Oscara vzpomíná také na zpívání národní hymny NDR „Auferstanden aus Ruinen“: „Tyto politické rituály jsme všichni absolvovali. Když NDR přestala existovat, byla jsem v věku, kdy jsem to nedokázala reflektovat.“ Tehdy se od těchto rituálů nedokázala distancovat, jako dítě k tomu nebyla schopná. Dojalo ji, že se režisérovi Pawlikowskému podařilo „zachytit tu euforii, ten entuziasmus z nového začátku. Myslím, že to docela dobře vystihuje dětské pocity.“ Copyright 2026, dpa (www.dpa.de). Všechna práva vyhrazenaChybí pocit návratu domů
