Mít jednoho v bárce je jedno z méně význačných rčení o vlastním nebo (lépe řečeno, ukazující prstem na jiného člověka) cizím žalostném stavu. Jinak je tomu v Drážďanech, kde má spojení "v bárce" a "požitek" pozitivní konotace. Na divadelní bárce na Labi u Augustova mostu se totiž snoubí kultura s kuchyní - na jedné straně stojí Dresdner Brettl a na druhé Brasserie Bateau. Šli jsme do brasserie.
Brasserie ve Francii je obvykle o něco formálnější než bistro, ale méně strohá než restaurace. V zásadě jde o místo, kde se dobře najíte a napijete. Clemens Lutz, který proměnil poněkud temného předchůdce Kahnaletto s italskou kuchyní ve veselý, světlý interiér se středomořskou modří a bílou, je (spolu se svou ženou Marlene Buder-Lutz) vynálezcem Kochsternstunden - samozřejmě se na něm nyní také podílí a uvědomuje si (vlastně se ani nediví), že cíl přivést v chmurných časech tržby do restauračního provozu funguje. Aniž bychom zde prozrazovali konkrétní čísla, dělají majiteli radost - a nejen jemu, protože o podobných věcech často hovoříme s odpovědnými lidmi při našich návštěvách.
