Hvězda, která nese jeho jméno: Peter Ducke slaví 85. narozeniny

Nejjasnější hvězda na fotbalovém nebi klubu FC Carl Zeiss Jena bude od 14. října zářit také v souhvězdí Vah. K 85. narozeninám dostane Peter Ducke svou vlastní hvězdu, která je zapsána v Evropském institutu pro pojmenování hvězd. „Vůbec tomu nemůžu uvěřit a musím to nejdřív vidět, abych uvěřil, že hvězda na obloze nese mé jméno. To je neuvěřitelné,“ řekl oslavenc k daru od společnosti Elf5 Jena GmbH, společného marketingového týmu klubu FC Carl Zeiss Jena a basketbalistů Science City Jena.

Stejně neuvěřitelná je i bilance Duckeho, který se narodil 14. října 1941 v tehdejším říšském kraji Sudetenland a kvůli své tmavé kštici byl také přezdíván „Černý Peter“. Rodina Duckeových strávila období po útěku ve Schönebecku u Magdeburku, než se Peter v roce 1959 připojil k klubu SC Motor Jena, který byl v roce 1966 přejmenován na FC Carl Zeiss Jena a jemuž zůstal věrný po celou svou kariéru.

Ducke se stal třikrát mistrem a třikrát vítězem poháru

Hned ve své první sezóně vyhrál jeho tým pohár FDGB, k čemuž tento 1,77 metru vysoký střední útočník přispěl dvěma góly ve finále, které skončilo 3:2 proti Emporu Rostock. Celkově vstřelil Ducke během svých 20 let 207 gólů v 466 soutěžních zápasech a třikrát vyhrál mistrovský titul i pohár. 

„Zažil jsem spoustu vrcholných okamžiků a dodnes jsem hrdý a šťastný, že jsem se dostal do Jeny, kde jsem mohl hrát se svým starším bratrem,“ řekl Ducke. Jeho o sedm let starší bratr Roland se již před rokem 1959 pokoušel dostat svého mladšího bratra do klubu Motor Jena, ale průlom přinesly až jeho výkony v juniorských zápasech v Magdeburku.

Reprezentace a kino

Po prvním vítězství v poháru následovalo krátce nato povolání do A-reprezentace, s níž Ducke v roce 1972 vybojoval bronzovou medaili na olympijském fotbalovém turnaji v Mnichově. Na mistrovství světa v roce 1974 nastoupil útočník kvůli zranění pouze částečně a vítězství NDR nad SRN 1:0 sledoval pouze z lavičky. 

Cesty s národním týmem, za který v 68 zápasech vstřelil 15 gólů, byly pro milovníka westernů vždy také zvláštním dárkem. Mohl si tak pustit westernové filmy jako „Rio Bravo“. „Raději jsem občas vynechal trénink a šel se podívat na film,“ řekl Ducke, který po pádu berlínské zdi procestoval Divoký západ v USA.

Desetitýdenní zákaz startu po prohraném finále poháru

Dvě vážnější zranění v letech 1966 a 1974 vysvětlují, proč Ducke se 153 góly zaujímá pouze 3. místo v historické tabulce střelců Oberligy NDR. Ale i jeho temperament tehdejšího idola žen mu stál v cestě. Ve finále poháru v roce 1965, které jeho tým prohrál 1:2 s SC Aufbau Magdeburg, Ducke odmítl převzít malý pohár pro poražené – a to s drsnými slovy. 

„Dobrá kombinace vášně a temperamentu je v pozitivním smyslu na místě,“ řekl Ducke. Tato kombinace mu po finále poháru vynesla desetitýdenní zákaz startu.

Ducke zůstal Jeně věrný

Objevili se však i jeho obhájci, jako například legendární rozhodčí NDR Rudi Glöckner, který tomuto „bláznivému, rebelskému a nevypočitatelnému“ útočníkovi přiznával svobodomyslnost, kterou Ducke vyzařoval. Pro jeho o rok mladšího spoluhráče Hanse Meyera byl Ducke vzhledem k omezeným možnostem přestupů v NDR „nadaným fotbalistou, který se narodil ve špatnou dobu a hrál za špatný tým“. 

Ducke se však v Jeně „vždy cítil velmi dobře“ a dnes večer, v den svých 85. narozenin, může pod širým nebem spatřit svou vlastní hvězdu pouhým okem.