Gentleman mezi tyčemi: Jürgen Croy slaví 80. narozeniny

Takové narozeninové dárky se asi vidí jen málokdy. K příležitosti 80. narozenin v pondělí věnovala stanice MDR jednomu z nejlepších německých fotbalových brankářů 45minutový dokumentární film. Klub navrhl speciální módní kolekci a tým regionální ligy hraje ve speciálních dresech. A to vše pro muže, který je pro klub i město něčím výjimečným a který se společně s 250 lidmi zúčastnil předpremiéry v kině ve Zwickau – Jürgen Croy.

Velká slova nikdy nebyla jeho styl – ani toho večera. Jürgen Croy raději nechával mluvit činy. Jako fotbalový brankář, jako trenér, jako starosta svého rodného města Zwickau. Croy byl mužem lidu a fotbaloví fanoušci v NDR to ocenili. Po pádu zdi zvolili brankáře tehdejšího klubu BSG Sachsenring Zwickau za „nejlepšího fotbalistu NDR“. Brankáře, a nikoli stejně světově proslulé hráče v poli, jako byli Jürgen Sparwasser, Hans-Jürgen Dörner, Joachim Streich, Peter Ducke nebo Eberhard Vogel.

Croy má dodnes rád veřejnost, fanoušky i své bývalé spoluhráče. V kině rozdával nespočet autogramů, tu si udělal selfie, tam si popovídal. Štíhlý a vitální jako v nejlepších fotbalových letech, duševně čilý a výmluvný. Dodnes je to fotbalista, který celou svou kariéru strávil v podnikovém sportovním klubu, nikoli ve velkých klubech NDR, a přesto dosáhl označení „světová třída“.

Velké emocionální výbuchy nikdy nebyly jeho charakteristickým rysem. Naopak, vyznačoval se klidem a věcností. Jürgen Croy byl člověk, který věděl, co chce. A člověk, který své cíle vytrvale sledoval a dosahoval jich. Jen málokterý brankář tyto vlastnosti ztělesňuje. „Brankář nemusí být extrovert, nemusí být showman,“ říká Croy.

Muž bez manýrů

Hráč, který 94krát oblékl dres národního týmu NDR, přesvědčoval spíše svou praktičností, vynikajícím postavením a efektivitou při zákrocích. Nepotřeboval žádné extra akrobatické kousky, aby si vysloužil potlesk publika. 

Úspěchy přesto slavil. Během své kariéry v letech 1965 až 1981 se stal olympijským vítězem (1976) a získal bronzovou medaili na olympiádě (1972), hrál na mistrovství světa v roce 1974, kde se v jediném mezivýchodněněm zápase proti Spolkové republice Německo v Hamburku podílel na legendárním vítězství 1:0, a se Sachsenringem Zwickau se dokonce dostal do semifinále Poháru vítězů pohárů (1976).

„Bylo pro mě důležité být tam, kde se rodina cítí dobře, kde všechno sedí. A to bylo ve Zwickau. Vždycky jsem hrál v Oberlize a se svým klubem jsem dvakrát vyhrál pohár,“ vypráví Croy ne bez hrdosti. To se nelíbilo všem, zejména ne sportovnímu vedení NDR. „Ze strany Německého tělocvičného a sportovního svazu NDR mi dokonce docela bez obalu vyhrožovali represáliemi. Naštěstí jsem už tehdy byl dlouho reprezentantem a dokázal jsem ten tlak odrazit. Asi by se nedalo vysvětlit, kdyby nejlepší brankář země už nehrál v národním týmu,“ vzpomíná Croy.

Poctivý člověk

Vždycky to byl poctivý člověk, který ještě dlouho po pádu zdi poskytoval vhled do života sportovců v NDR. „Plat kolem 1 500 mark NDR, pro reprezentanty bylo navíc 1 000 mark měsíčně a za každý mezistátní zápas pak ještě 1 000 až 2 000 mark – podle síly soupeře,“ vyprávěl Croy jednou při besedě v rostockém Ostseestadionu a prozradil také, co udělal s prémií 8 500 marek za mistrovství světa v roce 1974: mimo jiné si za ni pořídil bazén, ve kterém se koupali ještě dlouho po pádu zdi.

Po skončení kariéry a v novém politickém systému působil jako učitel tělesné výchovy, trenér klubu Sachsenring Zwickau, zástupce firmy zabývající se sportovním zbožím, ředitelem vydavatelství západosaské novinové skupiny, radním pro kulturu, školství a sport ve Zwickau a také generálním ředitelem tamějších kulturních, turistických a veletržních podniků. „Měl jsem to štěstí, že jsem mohl nasbírat zajímavé pracovní zkušenosti,“ říká Croy. „Do práce jsem vždy chodil rád.“