Drážďany: 41. ročník festivalu představuje celé umění pantomimy

Musíme si promluvit. O mimách, kteří nemluví, a přesto mají co říct. V divadle Theaterhaus Rudi je momentálně můžete opět vidět. „Jediný festival svého druhu v Německu“, jak jej v úvodním proslovu označil Michael Meinel z organizátorské společnosti Pantomimenstudio Dresden, odstartoval slavnostním galavečerem a do nedělního večera představí ještě pět různých představení. Slavnostní večer tradičně nabídl náhled na to, co přijde, ale také předvedl umění umělkyň a umělců z Pantomimenstudio a výsledky workshopu, který se konal před festivalem. Pestrá směsice scén k zamyšlení i momentů k srdečnému smíchu.

„Je servírováno“ znělo motto úvodního představení s umělci z tréninkové skupiny Mimenstudio pod vedením pantomima Tima Schreibera. Nahlédnutí do gastronomie s mnoha archetypálními obrazy – od kuchařky bleskurychle krájící pórek až po usměvavého hostitele (který v této podlézavosti naštěstí již neexistuje, ale klišé přetrvávají a jsou stále dobře srozumitelná). Na závěr vystoupení pak tým představil číslo 41 na stříbrném podnose – jako symbol již 41. ročníku festivalu.

Je to tady: 41. festival pantomimy (Foto: Ulrich van Stipriaan)

Říká se, že pantomimu díky absenci řeči chápou všichni. Zní to hezky, ale ve skutečném životě to samozřejmě není tak jednoduché, jak se zdá. Mimi totiž samozřejmě mají více či méně pevně daný repertoár mimiky a gest, pomocí nichž vyjadřují určité věci. Učit se slovní zásobu bez mluvení bylo tedy neoficiálním mottem workshopu s Denise Namurou a Michaelem Bugdahnem z pařížské společnosti À Fleur de Peau. Jak praktické, že se Bugdahn narodil v Německu – díky tomu mohl výsledky projektu „Jenseits der Wörter“ (Za hranicemi slov) nejen předvést, ale také vysvětlit. Jak to tedy vypadá při mytí rukou, nebo jak vyjádřit pojmy jako kreativita, mír, naděje, pokora či ticho. Jsou dynamika a vlastnosti pohybů vždy jednoznačné? Pro pantomimy ano – my ostatní se je u méně zřejmých gest musíme rozhodně naučit.

Ještě více vlastní fantazie je zapotřebí, když se z jednotlivých slov tvoří věty a z vět příběhy. Člověk se v tom může ztratit, ale myšlenky se dají znovu zachytit – třeba i proto, že pohyby jsou tak poutavé. Hudba hraje u většiny mimů nezanedbatelnou roli v tanci i divadle – ale ani němý film přece nikdy nebyl úplně tichý. Velmi pěkně to bylo k vidění v divadle DÍRTZ Theatre. Jolanda Löllmann a Charlie Denat prozkoumávají hranice současného tance a loutkového divadla. Jaké pohyby! A jaký dojemný příběh.