Kdyby se to takhle neujalo: Dvě zpěvačky a jeden zpěvák si rozdělují 19 rolí, jedna hudebnice a dva hudebníci tvoří minimalistický orchestr s úžasnou zvukovou plností. Dalo by se něco takového představit v Semperově opeře? Možná. K tomu ale kromě umění potřebujete i špetku pozitivního šílenství. A tu v Drážďanech najdete především tam, kde má Serkowitzer Volksoper své sídlo: v Saloppe. Zde se odvažují k věcem, před nimiž se ostatní štítí – například remixovat Mozarta a jeho libreto odvážně převést do současnosti.
Už první řádky udávají směr: „Tady teď stojím, já ubohý blázen, před stánkem s klobásami – klobása za mnou, já před ní …“. To už má jen vzdáleně společného s autorem komedií Christophem Friedrichem Bretznerem, od něhož pochází předloha k „Únosu ze serailu“, a s Goethem jen velmi okrajově. O to více to však souvisí s Wolfem-Dieterem Gööckem, který již léta přetváří náměty pro Serkowitz. Jeho verze vznikla již v roce 2015 a přesouvá setkání různých kultur do současného kontextu, aniž by dnes působila zastarale.
