Slepá degustace s Gerdem Kastenmeierem: Průzračnost z černých sklenic

Zatímco běžné sklenice na víno - zejména pokud jsou to ty kvalitní - vypadají velmi elegantně a obvykle působí jemně, černé sklenice jsou spíše obyčejné a připomínají spíše standardizované degustační sklo. Pro první rundu už manažer baru Finn Merbt nalil sklenice za bar - podle očekávání nebylo nic vidět, když byly u stolu. Ani z boku, ani shora (ok: když jste se podívali dovnitř, mohli jste vidět, že ve sklenici něco je - ale ne: co ve sklenici je). To by mělo být celé: méně trénovaní pijáci vína nedokážou rozeznat ani rozdíl mezi červeným a bílým vínem v černých sklenicích. V nejlepším případě by mohla napovědět teplota servírování, ale pokud je hostitel průměrný, bílé je trochu moc teplé a červené trochu moc studené - takže vše je kolem 14-16 °C. Ale ani Finn, ani Gerd nejsou tak zlí: přestože lahve zakryli hliníkovou fólií, bílá vína byla chladná a červená měla správnou teplotu.

Takže jsme měli před sebou ještě první sklenici a zoufale nevědomé tváře. Co by to mohlo být? Ta vůně! Kolegyni se zdálo, že poznala "broskvovou", a alespoň se nedočkala námitek od svých kolegů. Vínem zkušený Kastenmeier proto dává tip, který nemohl být jasnější: "Cítím benzín!". Vinonovice se zachvějí: Diesel? Tady ve sklenici? Ne: v nose. U Kastenmeiera ji ostatní tolik necítili. Ale na co potřebujete nos, když víte, že ryzlinky takhle voní rády! Samozřejmě, že tam jeden byl (22er Kalkfels z vinařství Krebs ve Falci). Nos a chuť vína číslo dvě byly jasnější, protože Sauvignon Blanc od bratří Ringů (také z Falce) není křiklavé víno, ale typický zástupce svého druhu. A tak to šlo dál - v podstatě jednoodrůdová bílá vína, ale pak i cuvée dvou odrůd (a pak také se zvlášť přirozeným zráním), k tomu pro jistotu přihodíme jedno nebo dvě červená vína. Zábavná věc, člověk si popovídá a taky se něco dozví.