Prádelny v proměně: Jak dnes lákají zákazníky

Studenti a montéři, babičky s ložním prádlem, kadeřníci s ručníky, správci budov v pracovním oděvu: V lipských prádelnách Marcuse Kobera se potkávají nejrůznější lidé. Jedno mají společné: chtějí mít prádlo rychle vyprané. Naplnit pračku, zvolit program – za zhruba hodinu by mělo být vše čisté a vysušené.

„Čas je nejdůležitějším faktorem,“ vysvětluje Kober. Představa o prádelně jako o místě, kde se dlouho sedí a pije se káva, je podle něj zastaralá. „Poptávka je po rychlých pračkách a jednoduchém ovládání.“

Kober provozuje v Lipsku pět prádelen pod značkou Snowball, plánuje se expanze do Saska-Anhaltu. Jednoduchý prací cyklus stojí v jeho prádelnách kolem pěti eur. Poptávka roste, vysvětluje. Proč se ale vzdát vlastní pračky a vydat se do prádelny? Důvodem je mimo jiné nedostatek místa v bytě, náklady na pořízení vlastní pračky a větší flexibilita při stěhování.

Velké pračky na ložní prádlo a podobné věci

V Chemnitzu zažívá Rosemarie Weidauer stálost: její zákazníci jí podle jejích slov zůstali v průběhu let překvapivě věrní. Její prádelna existuje od roku 1991, obklopená velkými bytovými domy uprostřed města, s 21 pračkami a osmi sušičkami. Chodí sem stálí zákazníci, ale i náhodní návštěvníci při kulturních akcích nebo nedalekých srazech motorkářů. 

„Velké akce jsou znatelně cítit,“ vypráví Weidauerová. V Chemnitzu se mísí moderní technika s tradičními zvyky. „Jsme na okraji Krušných hor, kde se ještě žehlí, a to také nabízíme. Stejně tak službu žehlení košil.“ Teď začíná „sezóna povlečení“ – k tomu se obzvláště hodí pračky s kapacitou až 15 kilogramů. Ložní prádlo, velké kusy prádla, několik praček najednou – kvůli tomu sem chodí i zákazníci, kteří sice mají doma pračku, ale s takovým množstvím narazí na své limity.

Prádelna jako místo setkávání – „Povídáme si o všem možném“

Peter Krauß má každý týden pevně stanovený den pro praní. Jeho byt leží jen pár minut chůze od chemnitzského prádelního centra. Cení si kontaktů s ostatními uživateli, říká. „Povídáme si o všem možném.“

Před pěti lety se rozhodl, že si vlastní pračku nepořídí. „Nové pračky se kazí rychleji než dřív, opravy jsou drahé,“ říká Krauß a vypráví o dlouhé tradici společného praní prádla v Chemnitzu. Již v NDR existovalo ve městě kombinát služeb „Fix“. „Tam bylo možné odevzdat špinavé prádlo.“ Naproti tomu klasické samoobslužné prádelny nebyly ve východním Německu před rokem 1990 zdaleka tak rozšířené, dodává Rosemarie Weidauerová. 

Prádelny lákají nové skupiny zákazníků

V prádelně Marka-Archieho Lehmanna v Bautzenu zákazníci mezitím očekávají nejnovější technologii a individuální nabídky praní, vysvětluje provozovatel. Dříve sem chodili hlavně montéři a svobodní lidé, nyní však velké pračky stále častěji využívají rodiny. Koberce, potahy na lehátka i deky pro zvířata patří k běžné praxi. K tomu slouží pračky s větší kapacitou, včetně speciální pračky na koňské deky a psí věci. Vylepšilo se také vybavení. Zákazníci mohou platit bezhotovostně, vybírat programy na dotykové obrazovce a dokupovat prací, hygienické nebo impregnační prostředky. Běžné praní včetně pracího prostředku stojí kolem šesti eur. 

Podle Lehmanna se prádelny využívají i jako praktická mezistanice: po dovolené rodiny rozdělí prádlo do několika praček, mezitím si zajdou do města a poté pokračují v cestě s čistým prádlem. „Doma by to zabralo několik dní.“ Ceny jsou hlavním důvodem, proč prádelny fungují: „Máme stejnou techniku jako čistírna nebo prádelna, ale ušetříme na nákladech na personál.“ Díky tomu se jeho prádelna stala zajímavou pro nové soukromé zákazníky, ale i pro drobné podniky, jako jsou kadeřnictví.

Prádelny zůstávají energeticky náročným odvětvím

Pro provozovatele zůstává tento byznys výzvou, vysvětluje Marcus Kober. Poukazuje přitom na vysoké náklady na elektřinu a plyn. A zákazníci si hlídají peněženku. Méně z nich využívá sušičky a místo toho si prádlo odnáší ještě mokré. Také otevření v neděli a o svátcích je pro provozovatele obtížně zvládnutelné, říká Kober. „Hrozily mi vysoké pokuty, pokud bych své prádelny otevíral v neděli, zatímco v jiných spolkových zemích je to povoleno. Zejména dojíždějící a montéři by neděli potřebovali.“

Problémy s pravidly pro otevírací dobu prádelen jsou známé, vysvětluje na dotaz ministerstvo hospodářství v Drážďanech. Ministr Dirk Panter (SPD) obdržel několik dopisů od provozovatelů. Chce se zasadit o změnu a „pragmatické řešení“. „Nerovnoměrná úprava otevíracích hodin prádelen a myček aut již neodpovídá realitě,“ cituje ho ministerstvo.

Počet podniků v odvětví „prádelny a chemické čištění“ v Sasku poklesl. Podle Statistického úřadu země bylo v roce 2024 v tomto odvětví celkem 160 podniků, v roce 2019 jich bylo 209 a v roce 2014 dokonce 248. Statistiky však nezahrnují pouze samoobslužné prádelny, ale také klasické prádelny a čistírny. Samostatný údaj pro samoobslužné prádelny nelze odvodit.