I přes odklon od uhlí: Proč 19letý mladík sází na společnost Mibrag

Až Harald Spangler dokončí své učňovské vzdělání v oboru elektronika, zbude do plánovaného ukončení výroby elektřiny z uhlí v středoněmeckém uhelném revíru už jen pár let. A již nyní společnost Mitteldeutsche Braunkohlengesellschaft mbH (Mibrag), u které tento devatenáctiletý mladík letos zahájil své odborné vzdělávání, postupně ukončuje těžbu uhlí ve svých povrchových dolech. Teprve nedávno opustil poslední uhelný bagr těžební pole Schleenhain. Na konci roku tam bude po desetiletích těžby uhlí těžba ukončena. Přesto tento budoucí elektronik z nedaleké Lucki sází ve své profesní budoucnosti na uhelný koncern. Proč to dělá? „Povolání elektronika má i tak jistou budoucnost,“ říká. K tomu se přidává fakt, že společnost Mibrag se v budoucnu zaměří na fotovoltaiku a větrnou energii. Devatenáctiletý mladík si je jistý, že jeho profese bude i tehdy stále „žádaná a důležitá“.

Elektřina udržuje povrchovou těžbu při životě

V současné době se však v tomto revíru stále jedná o těžbu hnědého uhlí. A právě elektřina je tím, co pohání těžbu uhlí na obou stranách hranice mezi Saskem-Anhaltem a Saskem. „Povrchová těžba je v současné době prostě stále největší oblastí využití,“ říká Nico Pook, ředitel koncernového vzdělávacího centra Mibrag. Elektrikáři, jako je Harald Spangler, řídí a monitorují elektrickou síť v povrchových dolech a v podnikové průmyslové elektrárně Wählitz u Hohenmölsenu. Elektrárna zásobuje povrchové doly elektřinou a okolní obce navíc teplem.

Řada kabelů tlustých jako paže vede napětí 6 000 voltů jako životodárné tepny do všech koutů uhelného revíru. Těžební bagry o hmotnosti přibližně 1 000 tun, kilometry dlouhé dopravní pásy a četná čerpací zařízení, která odvádějí vodu z těžebních polí – to vše potřebuje elektrický pohon. Rozměry jsou nesrovnatelně větší než u elektrického systému domácího mopedu. „Ano, to si rozhodně zaslouží respekt,“ říká učeň Spangler.

Profesní život tohoto devatenáctiletého mladíka však jednou přesáhne rámec uhelného průmyslu. Již dnes byly podle údajů společnosti Mibrag vybudovány větrné a solární elektrárny s celkovým výkonem 100 megawattů. Do konce roku 2027 chce společnost Mibrag uvést do provozu zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů s celkovým výkonem 255 megawattů.

Učni v uhelném podniku již ve druhé generaci

„Nyní jsme takřka přešli od plánování k realizaci,“ říká mluvčí Swantje Ehlersová. Provoz větrné elektrárny však nevyžaduje stejný počet zaměstnanců. Společnost Mibrag se navíc zaměřuje také na inženýrské služby, údržbu nákladních vagónů a recyklaci a zhodnocení odpadu. Zaměstnanci jsou navíc potřební pro rekultivaci: i po vytěžení posledního uhlí je třeba obsluhovat a udržovat těžkou techniku. K tomu se přidává mamutí úkol sanace důlních prostor.

Harald Spangler tak možná jednou bude doprovázet uzavření těžebního provozu. Zájem o tuto práci zdědil tento devatenáctiletý mladík již ve své vlastní rodině. Již jeho otec se u společnosti Mibrag vyučil povolání elektronika. Příběhy jako tento slýchá Nico Pook stále dokola. Vazba na společnost Mibrag sahá v některých rodinách napříč generacemi, uvádí ředitel vzdělávacího centra Mibrag. Většina učňů stále pochází z tohoto regionu. 

Méně vlastních mladých talentů, více partnerských firem

S plánovaným odklonem od uhlí však klesá i personální potřeba společnosti Mibrag. „V souladu s tím se také výrazně snížila naše vlastní poptávka po učňích,“ vysvětluje mluvčí společnosti Swantje Ehlersová. To je jeden z důvodů, proč by vzdělávací centrum společnosti Mibrag mělo v budoucnu ještě intenzivněji spolupracovat i s jinými firmami. V dubnu tohoto roku proto společnost Mibrag vyčlenila své vzdělávací centrum jako dceřinou společnost.

Podle údajů jednatele Pooka se v Profenu v současné době učí 124 učňů. Spangler patří k dvanácti budoucím elektronikům v prvním ročníku učňovského vzdělávání. Dalšími klíčovými obory jsou průmysloví a konstrukční mechanici a mechatronici. Mladí pracovníci pocházejí ze společnosti Mibrag a z 23 partnerských firem. „Je tu všechno, od velkých koncernů až po malé firmy s deseti zaměstnanci,“ říká Pook. Patří k nim například Südzucker: Tento potravinářský koncern provozuje v Zeitzu mimo jiné cukrovar a škrobárnu.

Pokud to bude na generálním řediteli Pookovi, mělo by vzdělávací centrum dále růst. Podmínky pro to jsou podle něj splněny: „Toto vzdělávací centrum je takřka posledním svého druhu v regionu.“ V okrese Burgenlandkreis neexistuje srovnatelná možnost mezipodnikového vzdělávání v technických oborech. V budoucnu by mělo každoročně nastoupit 45 až 50 učňů. K tomu přibývají další vzdělávací kurzy až po rozvoj vedoucích pracovníků.

Zatím žádný hotový plán do budoucna

Pro Haralda Spanglera se každodenní život v prvních dvou letech výcviku odehrává především v praktických dílnách a učebnách vzdělávacího centra. Poté následují pracovní stáže v podniku. Jak přesně bude vypadat jeho pracovní každodenní život za deset nebo dvacet let? „Zatím jsem o tom ještě tolik nepřemýšlel,“ říká. Naopak velmi přesně ví, co ho na tomto povolání láká: pokládat kabely, měřit, hledat závady – a „pak vidět, co se podařilo“. Ať už v budoucnu poběží dopravníkový pás nebo jiné zařízení: pro něj to začíná tím, že proud teče tam, kde je ho potřeba.