V roce 1970 řídil Rudi Glöckner z Markranstädtu finále mistrovství světa mezi Brazílií a Itálií (4:1). Poté uplynulo 56 let, než byl opět nasazen německý rozhodčí ve finálovém zápase mistrovství světa ve fotbale. Bastian Dankert z Rostocku působil minulou neděli jako „Video Assistant Referee“ (VAR) při triumfu Španělska nad Argentinou (1:0 po prodloužení) ve finále mistrovství světa. 46letý Dankert hovoří s Německou tiskovou agenturou o tomto sportovním ocenění a o svých zážitcích z mistrovství světa. „Ještě jsem to pořádně nezpracoval. Kufry ještě stojí v chodbě. Manželka mě tady přivítala překvapivou oslavou. A i když jsem byl velmi unavený, adrenalin mi najednou zase vystřelil do výšky. Tak jsem oslavil svou medaili z mistrovství světa s rodinou, mnoha přáteli a společníky na této cestě. A když pak vidím tuhle medaili a je na ní napsáno Španělsko proti Argentině ve finále mistrovství světa, začnu pomalu přemýšlet: Co jsem tam vlastně v posledních dnech opravdu dokázal? Hned po finále Ligy mistrů v Budapešti jsem odletěl do USA a strávil jsem tam od 1. června do 21. července celkem 50 dní. To je opravdu šílené. V příštích dnech se to pokusím nějak zpracovat.“ „Ve čtvrtek před finále jsme měli společnou videokonferenci: rozhodčí v Miami a my, videoasistenti, v Dallasu. Díky tomu jsme samozřejmě byli u toho, když byl oznámen rozhodčí finále. A poté, co byli jmenováni Slavko Vincic a jeho tým, přišli na řadu my, videorozhodčí. Je to nádherný pocit. V tu chvíli se vám všechno v hlavě rozbouří a řeknete si: ‚Právě teď tam zaznělo tvoje jméno. A ty budeš u finále mistrovství světa!‘ Moje první myšlenka byla: To je to, na čem jsi tak dlouho pracoval! Možná ne nutně od doby, kdy jsem začínal v amatérském fotbale. Ale nejpozději od roku 2018, kdy jsem zažil své první mistrovství světa a hned jsem byl nasazen do zápasu o třetí místo. A ve finále v roce 2022 jsem byla zařazena jako náhradnice. Člověk si pak někdy přeje, aby se v téhle pozici ocitl sám. A že se to tentokrát povedlo, je tak trochu odměnou za všechno, čeho jsem se na té cestě opravdu obětavě vzdala. Člověk si tak potvrdí, že cesta posledních let byla správná.» „Měli jsme ubytování v Irvingu poblíž Dallasu. A rozhodčí byli umístěni v Miami. Tam se po každém zápase vždy vraceli. Základní fáze utekla neuvěřitelně rychle, protože těch zápasů bylo prostě tolik. Měli jsme tedy zápas každé dva, nejpozději tři dny. A i když jsme osobně nepískali, museli jsme analyzovat všechny ostatní zápasy. Proto se každé ráno konala porada v 10:00 nebo 10:30. Kromě toho jsme trénovali. Měli jsme k dispozici velmi rozsáhlý areál s vlastním tréninkovým hřištěm, tenisovými kurty a klimatizovanou posilovnou. V Dallasu bylo někdy až 40 až 45 stupňů. Ale každý den jsme mohli hodně sportovat. Když začne vyřazovací fáze a zápasů ubývá, může to být už trochu náročné. Ale měli jsme skvělou partu, která spolu hodně podnikala. Hráli jsme tenis, pickleball, pořádali jsme turnaje ve stolním tenise. Byli jsme tam v těch nejlepších rukou. Naší výhodou bylo, že se loni již konalo klubové mistrovství světa. A 80 až 85 procent rozhodcovského týmu tvořili ti, kteří se již od roku 2025 dobře znali.“ „I pro rozhodčí existují herní analytici, kteří nám před mistrovstvím světa i během něj poskytují rozsáhlá data. Jde o taktické zvláštnosti, klíčové hráče, herní systémy. Co se stane, když je někdo vyloučen z hřiště? Jak se hráči chovají při rohových kopech nebo přímých kopech? O tom všem se diskutuje, a proto se na takové finále cítíme velmi dobře připraveni. Výzvou spíše je, aby člověk po přidělení zápasu nepřemýšlel každé ráno, každou hodinu a každou minutu o tom: Tohle je finále mistrovství světa! Hraje tam Messi proti Rodrimu. A sleduje to v televizi 200 milionů lidí po celém světě. Náš šéf nám prostě řekl: Hraje tam červený tým proti modrobílému. A to hodně věcí zjednodušuje. Můžeš lépe zvládat své vlastní emoce a napětí. A to, myslím, také přispělo k tomu, že jsme to v tomto finále dobře zvládli. Bylo tam spousta takzvaných „tichých kontrol“, při nichž jsme prověřovali scény v pozadí, aniž by došlo k přerušení zápasu. Souboje, u nichž jsme znovu kontrolovali, zda nedošlo k možnému násilnému chování. Nebo ten gól Španělska, který byl správně neuznán. Tak jsme například mohli podpořit rozhodčího v tom, že měl pravdu a že by měl zůstat i nadále tak odvážný a důsledný. Protože jaké napětí zažívá rozhodčí při takovém zápase, si jako nezúčastněný divák ani nedokážeme představit. Vždyť jde o titul mistra světa, ne o vesnický turnaj.“ Copyright 2026, dpa (www.dpa.de). Všechna práva vyhrazenaNávrat z Ameriky:
Nominace na finále mistrovství světa:
Každodenní život rozhodčích na mistrovství světa:
Příprava na finále mistrovství světa:
