Vůně jako vodítko: Botanická zahrada pro nevidomé zůstává raritou

Mnoho překážek pro nevidomé v každodenním životě

V Sasku se v posledních letech podařilo dosáhnout mnoha úspěchů v oblasti zvyšování bezpečnosti veřejného prostoru pro zrakově postižené a nevidomé, říká Andreas Schneider, předseda Saského svazu nevidomých a zrakově postižených. „Největší výzvou je nyní udržet dosažené standardy a u nových projektů se zapojit do plánování již od samého začátku.“

Odborná skupina sdružení podporuje nejrůznější stavební projekty. Jako příklady Schneider uvádí hlavní nádraží v Lipsku s jeho navigačním systémem, přestavbu nádražního náměstí v Meissenu nebo muzea v Chemnitzu. „Jsme neustále v pohybu.“ Kontrasty, hmatové značení nebo vodicí pruhy totiž postiženým poskytují důležitou orientaci.

Projektanti a architekti se však během svého studia téměř nesetkávají s potřebami nevidomých nebo zrakově postižených lidí, říká Schneider. „Bezbariérová řešení nemusí vždy nutně znamenat vyšší stavební náklady.“ Za rostoucí problém označuje digitální bezbariérovost. Mnoho formulářů, aplikací nebo dokumentů ve formátu PDF je pro čtečky obrazovky stále obtížně použitelných. „Často s námi není počítáno, nebo máme pocit, že jsme někdy úplně zapomenuti.“ To se týká i úřadů a veřejných institucí.

V zahradě pro nevidomé v Radebergu naopak mnoho postižených lidí nachází místo, které je důsledně přizpůsobeno jejich potřebám, říká Marion Krause. „Zde se mohou ponořit do vůní a znovu zažít radost.“ K tomu se jim obzvláště hodí vybudované vůňové stezky. Jedna z nich zahrnuje přibližně 55 druhů šalvěje, mezi nimiž nechybí šalvěj pampelišková, broskvová, peruánská ani medová. Již při lehkém dotyku listů, květů a stonků se uvolňuje intenzivní vůně – někdy trpká, jindy spíše ovocná nebo nasládlá.

Kontaktní místo pro hluchoslepé

Služba pro hluchoslepé Evangelické církve v Německu sídlí v Radebergu, vysvětluje pastorka a výkonná ředitelka Ulrike Fourestier. Součástí areálu je kromě botanické zahrady pro nevidomé také poradna, nabídka bydlení s asistencí a setkávací a hostinské centrum pro hluchoslepé.

Podle vlastních údajů je služba v kontaktu s přibližně 250 postiženými osobami po celém území Německa. Jednou z největších výzev je zajistit, aby tito lidé včas obdrželi správnou diagnózu a získali přístup k podpoře, říká Fourestierová. „K tomu jsou zapotřebí speciální poradny.“ Na celoněmecké úrovni však chybí zajištěné financování. Dále existují mezery v péči o hluchoslepé osoby ve vyšším věku, které potřebují ošetřovatelskou péči.

Botanická zahrada pro nevidomé v Radebergu letos slaví 30 let své existence. Jeho vznik vychází z nápadu zrakově postižené farářky a duchovní poradkyně pro hluchoslepé Ruth Zacharias. Chtěla vytvořit místo, kde by bylo možné vnímat rostliny zejména prostřednictvím čichu a hmatu. 

Pouze malá část lidí s nevidomostí nebo zrakovým postižením je postižena od narození, říká Marion Krause. Většina z nich přišla o zrak v průběhu života. „To se může stát komukoli.“ O to důležitější je, aby se účast na společenském životě nechápala jako výjimečné řešení.

Zahrada je v letních měsících otevřena pro veřejnost ve středu a v sobotu od 13:00 do 18:00 hodin.

Copyright 2026, dpa (www.dpa.de). Všechna práva vyhrazena