Klimatická dvojčata: Německá města se inspirují Středomořím

Co mají společného Drážďany a Kupinovo v Srbsku, Magdeburg a italské Bomborto nebo Erfurt a Zrnovci v Severní Makedonii? Jsou to takzvaná „klimatická dvojčata“. 

Podle modelových scénářů bude klima ve třech hlavních městech spolkových zemí Sasko, Sasko-Anhaltsko a Durynsko za 60 let takové, jaké je dnes již ve zmíněných partnerských městech. Jedno je již jasné: klimatické zóny se posouvají na sever – všechny regiony v Německu budou mít klima, jaké dnes převládá ve Středomoří a na Balkáně.

K tomuto závěru dospěla již v roce 2021 studie, na níž se podílelo mimo jiné Spolkové úřad pro životní prostředí. Za tímto účelem byly zkoumány parametry, jako jsou průměrné teploty vzduchu, srážky a větrné podmínky v letech 1986 až 2015, a to ve 41 německých lokalitách ve všech spolkových zemích a v různých typech krajiny. Následně byly tyto ukazatele porovnány s regiony v Evropě, kde byly v letech 1960 až 1991 zaznamenány v průměru podobné hodnoty. Tak se podařilo najít „dvojčata“. 

Německá města se mohou poučit od svých dvojčat

„Ukázalo se, že všechny tyto regiony ležely o 100 až 600 kilometrů dále na jihozápad – až do Francie,“ napsala autorka Alice Quack v článku pro Sdružení německých inženýrů. Myšlenka „klimatických dvojčat“ má zcela praktickou stránku: města tak mohou plánovat s předstihem. Pokud vědí, jaké klima je čeká, mohou se od svého dvojčete poučit – například v oblasti architektury, ochrany před horkem, zavlažování nebo druhů stromů.

Autoři studie předpokládají, že některá města v Sasku, Sasku-Anhaltu a Durynsku budou z hlediska klimatu zažívat „italské podmínky“. Mohla by se poučit především od měst v Emilia-Romagna. To platí například pro Lipsko s partnerským městem Molinella, pro Zwickau a Geru s Ripapersico, pro Dessau (Altedo) a Jenu (Gambulaga). Pro Weimar by partnerem bylo Lapovo ve středním Srbsku, pro Chemnitz Toletino v italském regionu Marche. Také na interaktivní mapě Centra pro environmentální vědy americké Univerzity v Marylandu lze takové scénáře simulovat.  

Obrovská výzva pro příslušné regiony

Spolkový úřad pro životní prostředí k tomu píše: „Hamburk s podnebím jako na Jadranu, v Lužici po celý rok vysoké teploty jako v severním Španělsku a ve Frankfurtu klimatické podmínky srovnatelné s Chorvatskem. Mnohým lidem by se tato představa na první pohled mohla líbit.“ To, co však zní jako příjemný myšlenkový experiment, představuje pro příslušné regiony, ekosystémy a infrastrukturu obrovskou výzvu.

Bez přijetí protiopatření se průměrné teploty zvýší

V případě klimatické změny bez opatření na ochranu klimatu by se průměrné teploty v příštích desetiletích výrazně zvýšily, přičemž průměrné srážky by se změnily jen nepatrně, uvádí se dále. Na konci století by se klima většiny německých měst mohlo pohybovat mezi dřívějšími podmínkami na francouzském pobřeží Atlantiku a na pobřeží Jaderského moře od střední Itálie po Chorvatsko. 

„Města, která jsou dnes na německé poměry relativně chladná a vlhká, jako Hamburk, Bremerhaven nebo Stralsund, by se z klimatického hlediska mohla přiblížit francouzskému atlantickému pobřeží – mezi Nantes a Bordeaux,“ uvádí se v prognóze Spolkového úřadu pro životní prostředí. Relativně horká a velmi suchá německá města, jako je Brandenburg nebo Cottbus, by mohla mít klima podobné severnímu Španělsku, například v okolí Pamplony.

Rychlost změn činí klimatickou změnu nebezpečnou

„Toto srovnání poskytuje podněty k tomu, co vše by se v Německu muselo změnit, abychom se mohli připravit na mnohem teplejší klima v budoucnosti. A také jasně ukazuje, co činí klimatickou změnu tak nebezpečnou a z přizpůsobení se jí takovou výzvu: rychlost změn,“ zdůrazňují odborníci. I když jsou analogie názorné, neznamená to, že by se například stavební struktury nebo ekosystémy jiného města daly jednoduše napodobit.

Drážďanský klimatolog Daniel Hertel poukazuje na nejistoty. Nejde ani tak o prognózy, jako spíše o klimatické modely, o projekce. „Projekcí se snažíme přenést současné klima do možné budoucnosti. Může se jednat o různé varianty budoucnosti. Proto vždy existuje určité rozmezí, v němž se to pravděpodobně odehraje.“ Nelze však říci, že v okamžiku X bude na tom či onom místě situace přesně taková.

Více slunečního svitu – vyšší odpařování

Podle Hertela lze však odvodit obecná tvrzení – například pokud jde o teplotu. „Teplota stoupá. To má vliv na odpařování, které drasticky vzrostlo. K tomu se přidává prodloužení doby slunečního svitu, což rovněž ovlivňuje odpařování.“

Množství srážek zůstává v celoročním měřítku zatím víceméně stejné, ale v jejich rozložení existují velké rozdíly. To zase může výrazně ovlivnit úrodu.

I když je některé věci stále nejasné, jedno je jisté: Letošní letní vedra s rekordními teplotami přesahujícími 40 stupňů Celsia znovu roznítila debatu o dopadech a ochranných opatřeních. Města vypracovávají plány na boj s horkem, vysazují stromy, vytvářejí chladná místa a chtějí v budoucnu uchovávat co nejvíce cenných srážek pro období sucha. Reflexe již začala – otázkou však zůstává, zda se ještě podaří „zvrátit klimatickou změnu“.

Naučit se vyrovnávat se s dopady

Odborníci jako Hertel jsou optimističtí a věří, že se ještě podaří udržet klimatickou změnu v zvládnutelných mezích. Jelikož jsou již viditelné první důsledky a globální emise dále rostou – byť pomaleji –, je třeba se naučit s těmito dopady vypořádat.

Vědec je zastáncem upřímné společenské a politické debaty. Jde o otázku, která budoucí klimatická rizika je většina ochotna akceptovat, která nikoli a kdo za ně v případě pochybností ponese odpovědnost. A také o to, jaké důsledky to může mít pro jednotlivce: „Musí platit zásada předběžné opatrnosti. Věda k tomu může vydávat doporučení. Politika musí formulovat pokyny nebo cíle.“