Jugger: Od okrajového sportu k mistrovství světa

Meče z pěnové hmoty, řetězy a míč, který vzdáleně připomíná fotbalový: To, co pro mnoho diváků vypadá jako směs šermu, ragby a rytířských turnajů, je takticky náročný týmový sport. Na začátku září se Drážďany stanou centrem mezinárodní juggerové scény. Na „World Club Championship“, které se koná od 4. do 6. září, se utká až 120 týmů. Zúčastní se ho i tým „Anima Equorum“ z Halle.

Nápad na hru vzešel z filmu

Hra byla převzata z postapokalyptického filmu „The Blood of Heroes“. „V roce 1992 jsem ten film viděl s přáteli a přemýšleli jsme, jak by se dala tato hra hrát bez rizika zranění,“ vzpomíná Lester Balz. Je provozovatelem webové stránky Jugger.de a významně se podílel na proměně juggeru z filmové hry ve skutečný sport. Na mistrovství světa v Drážďanech hrají mimo jiné týmy z Evropy, Austrálie, Japonska a USA.

Jeden míč a spousta „pompfen“

„Hřiště má rozměry 20 × 40 metrů, což odpovídá přibližně házenkářskému hřišti,“ říká Hans Gottschalt, trenér a instruktor v „JuggerSportHalle“. Trénuje tým „Anima Equorum“.

Na hřišti proti sobě stojí dva týmy po pěti hráčích. V každém týmu je jeden běžec. Ostatní hráči mají takzvané dlouhé a krátké pompfeny, což jsou speciální tyče polstrované pěnovou hmotou. „Kromě toho je tu pěnový míč na provázku, tzv. řetěz, a štíty. V každém týmu smí být pouze jeden řetěz, jinak je výběr libovolný,“ říká Gottschalt. 

Na začátku hry leží uprostřed hřiště takzvaný „Jugg“, čalouněný míč. Po zahájení hry se běžci vrhají k Juggovi. Ten, kdo ho má, se snaží ho umístit do soupeřovy brány. Zbylí hráči jsou „Pompferové“: jejich úkolem je chránit vlastního běžce a zastavit soupeřova běžce.

Pokud je Pompfer zasažen herní tyčí, musí se na určitou dobu pokleknout. Délka trvání je oznamována přes reproduktor jako akustický takt. „Pokud byl Pompfer zasažen řetězem, musí klečet po dobu osmi úderů, přičemž jeden úder trvá 1,5 sekundy,“ říká trenér. Pokud Pompferové vypadnou ze hry, vznikají mezery v obraně soupeře. 

Běžec sám s pompferem nebojuje. Musí se pokusit proniknout obranou. Dobrý tým musí chránit svého běžce, vázat soupeřovy hráče, vytvářet mezery a zároveň zastavit soupeřova běžce. Pro diváky se tak nabízí neobvyklý pohled: mávají se polstrované tyče, hráči se vrhají jeden na druhého, jiní po zásazích klečí na okraji hřiště nebo přímo na hřišti. Pokud se podaří umístit jugger do soupeřovy branky, získává se bod. Poté začíná nové kolo.

Taktika místo bezhlavého mlácení

Jugger má jednu důležitou zvláštnost. „Hra funguje jen tehdy, když všichni hrají fér,“ říká Balz. „Hráči musí poznat, kdy je soupeř zasáhl pěnovou tyčí, a sami odpočítat.“»

„Mezitím si jugger objevují i školy,“ říká školní asistent na škole Saale Schule v Halle, Felix Puhlmann. „Žáci se hravou formou učí správnému společenskému chování a zároveň se tím zmírňuje potenciál konfliktů mezi žáky.“ 

Jeden z hráčů vysvětluje, proč právě hraje jugger: „Vyzkoušel jsem už různé jiné sporty, třeba fotbal a házenou. Ale tam je to často nudné, protože se míčem většinou zabývají jen dva hráči z jednoho týmu. Naopak v juggeru má každý v týmu bezprostředně svůj úkol a je neustále v akci.“

Malá scéna s rozsáhlou turnajovou scénou

Juggerová scéna v Sasku-Anhaltu je malá a soustředí se především na Halle. V Halle působí tři týmy: „Anima Equorum“, mládežnický tým „Anima Lupi“ a „Jugglers Jugg“. V Magdeburku je v celoněmecké juggerové databázi zaregistrován další tým s názvem „Blut der Studenten“. 

V Halle se jugger hraje od roku 2010. V roce 2015 byl založen klub JuggerSportHalle e.V. Gottschalt je jedním ze zakládajících členů. Jugger se hraje i mimo Sasko-Anhaltsko. Sasko, Sasko-Anhaltsko a Durynsko tvoří v německém soutěžním systému jeden region.

Balz považuje za reálné, že vzniknou národní svazy. „Jugger by se mohl za zhruba deset let stát olympijskou disciplínou,“ říká Balz. „Podmínkou je, aby se tento sport etabloval po celém světě alespoň ve 30 zemích a na třech kontinentech.“