„Přeplněné“: Saská útulky pro zvířata jsou na hranici svých kapacit

Útulky pro zvířata v Sasku dosáhly hranice své kapacity. Svobodný stát v tom není sám. „Útulky jsou po celém Německu přeplněné,“ říká Michael Sperlich, předseda Saského krajového svazu na ochranu zvířat a ředitel útulku v Lipsku. Svobodný stát má však jednu zvláštnost, která má nepříznivý dopad. Sasko je totiž jediným spolkovým státem, který nemá nařízení na ochranu koček.

Takové nařízení by majitele koček volně se pohybujících venku zavazovalo k tomu, aby své zvířata nechali vykastrovat, označit čipem a zapsat do registru domácích zvířat. Problém útulků v současné době spočívá v mladých kočkách, které se tam dostávají výhradně jako nalezená zvířata, říká Claudia Ruf z útulku Vielauer Wald. Důvodem je to, že majitelé své zvířata nenechávají kastrovat – „z neznalosti, z lakomství nebo z nedostatku peněz, protože náklady na veterinární péči v posledních letech exorbitantně vzrostly“.

Kangal není pes do města

Celkem přijal jejich útulek od začátku roku 300 koček; v Lipsku to bylo naposledy 50 měsíčně. Na rozdíl od psů se alespoň kočky daří lépe umisťovat, říká Sperlich. V Lipsku má asi 35 psů, kteří byli klasifikováni jako nebezpeční nebo u nichž ještě probíhá řízení o nebezpečnosti. Sperlich vidí odpovědnost na straně majitelů. „Lidé při pořízení psa nepřemýšlejí o tom, s jakým záměrem byla daná rasa původně vyšlechtěna.“ 

Turecký kangal je například pes na ochranu stáda, který ve velkoměstě není na správném místě. Sperlich proto prosazuje vytvoření celoněmeckého seznamu, který by reguloval chov určitých plemen.

Sperlich a Ruf odmítají pro takové psy používat pojem „bojový pes“. Neexistuje žádná studie, která by dokázala prokázat souvislost mezi plemenem a nebezpečností, říká Ruf. Zvýšeně agresivní chování se vyskytuje u všech plemen, a to až po nejmenší psy. „Rozdíl spočívá nanejvýš v závažnosti zranění, která mohou způsobit.“

Pojem „bojový pes“ je z historického hlediska překonaný

Kromě toho má pojem „bojový pes“ i jiný význam, jak vysvětluje Sperlich. Před 2 000 lety byli psi v římských legiích nasazováni k boji proti lidem. Později, v 18. století, lidé pořádali psí zápasy pro zábavu obyvatelstva a naháněli psy na jiná zvířata. Pojem „bojový pes“ je v dnešním kontextu zavádějící. 

Problémy zjevně způsobují spíše majitelé. Ira Weißbachová z útulku v Chemnitzu uvádí, že mnoho lidí se chce zbavit velkých psů, jako jsou ovčáci nebo malinoisové, „tedy pracovních plemen, která vůbec neodpovídají životním podmínkám majitelů“. Navíc někteří majitelé nechtěli zaplatit poplatek za předání, „i když zvířata ještě nikdy nebyla u veterináře“. Často se jedná o rodiny, ale také o rodiče samoživitele a mladé lidi, kteří se zvířat zbavují. „Jsou tu vlastně zástupci všech společenských vrstev.“ 

Sperlich z útulku v Lipsku dále uvádí, že se již několik let potýkají se zvířaty ukrajinských uprchlíků. Ti s sebou přivezli mnoho malých psů, například čivav, nebo nahých koček, které mají zdravotní problémy. Jejich léčbu si majitelé nemohou dovolit.

Online obchod dělá ze zvířat „putovní pohár“

K tomu se přidává rychlý obchod přes internet, díky čemuž se zvířata stávají „putovním pohárem“, říká Weißbachová z útulku v Chemnitzu. Další nebezpečí vidí odbornice v obchodu se štěňaty. Do oběhu se dostávají neočkovaná zvířata, čímž stoupá riziko vztekliny. 

„Vzteklina je onemocnění, které u psů i lidí po propuknutí vždy končí smrtí a které je ve východoevropských zemích stále velmi rozšířené,“ píše Spolek na ochranu zvířat v Chemnitzu ve svém zpravodaji. Jak uvádí provozovatel útulku v Chemnitzu, zvířata ze zahraničí ještě více prohlubují obavy z nákaz. Weißbachová požaduje, aby byl dovoz omezen, „aby se provádělo více kontrol ochrany zvířat a aby byly důsledně uplatňovány a kontrolovány zákazy chovu zvířat“.

Nekastrované kočky, přetížení majitelé psů, vysoké náklady na veterinární péči a obchod se štěňaty: Kdo hovoří se zaměstnanci útulků, často slýchá podobné věty. K tomu se přidává lhostejnost ze strany veřejnosti. Psi jsou často pořizováni kvůli vzhledu, bez ohledu na znaky krutého chovu, říká Sperlich.

Zvířata trpí, protože mají lidem dělat radost

Například bernardýn byl dříve nasazován jako záchranářský pes při lavinách. Dnes váží až 90 kilogramů, dosahuje výšky v kohoutku 90 centimetrů a má zdravotní problémy, jak vysvětluje Sperlich. Menší psi, jako je mops nebo francouzský či anglický buldok, trpí kvůli své krátké hlavě dýchacími potížemi. „Podíváme-li se na vývoj lebky těchto plemen za posledních 100 let, je zřejmé, jaké hrůzy těmto zvířatům způsobujeme,“ říká Sperlich. Jezevčík zase kvůli svým nerovnoměrným tělesným proporcím bojuje s problémy s meziobratlovými plotýnkami.

U koček Sperlich zmiňuje skotskou skládačku (Scottish Fold), jejíž sklopené uši jsou způsobeny malformací chrupavky, která má vliv na tělo. Také kříženci domácích a divokých koček, jako jsou bengálská kočka, savannah a caracat, představují kruté chovatelské praktiky. Vzhledem k utrpení zvířat požaduje Sperlich zpřísnění zákonů. To by mělo důsledky pro oblíbená domácí zvířata. Jezevčíci nebo mopsové by pak již nesměli být chováni ve své současné podobě.