Logo Die Sachsen News
Zprávy / Životní prostředí

Ušní chlupy a klimatizace v chobotu: zvířata vzdorují horku

Ušní chlupy a klimatizace v chobotu: zvířata vzdorují horku
Zvířata se v horku stahují do stínu. / Foto: Robert Michael/dpa
Z: DieSachsen News
Lidé jsou na tom stejně jako zvířata. V horkých dnech přizpůsobují své chování daným okolnostem. Některá zvířata disponují jakousi vlastní klimatizací, jiná dávají přednost siestě.

Kdo v těchto dnech, kdy teploty přesahují hranici 30 stupňů, navštíví zoo, může se připravit na to, že mezi jejími obyvateli zavládne atmosféra siesty. Zatímco v drážďanské zoologické zahradě využívají pandy červené alespoň chladnější ranní hodiny k několika uvolňovacím cvikům, při plném slunci už tam panuje naprostý klid. „Zvířata přece nejsou hloupá,“ říká biolog Thomas Brockmann. Prostě se stáhnou – do nor, jeskyní, stájí – v každém případě do stínu.

Klid je nejlepším lékem proti horku

„Je jim na tom stejně jako nám,“ říká Evelin Schröderová, ošetřovatelka dravců v drážďanské zoologické zahradě. Zvířata se prý málo hýbou, hodně pijí a v stínu jen tak dřímou. „Klid je v takové dny tím nejlepším lékem.“ Aby pandám trochu ochladila vzduch, umístí do jejich výběhu vodní postřikovač. Zvířata sice nemají příliš v oblibě vodní trysky směřující zdola, ale alespoň to přináší trochu ochlazení na strom, na kterém zvířata ráda odpočívají. 

Brockmannová, která v drážďanské zoologické zahradě zodpovídá za ochranu druhů a environmentální výchovu, poukazuje na zásadní rozdíl v tom, jak zvířata zvládají horko. Obyvatelé tropických oblastí nebo pouštních regionů jsou již morfologicky i fyziologicky lépe přizpůsobeni vysokým teplotám než zvířata z chladnějších končin. Brockmann ukazuje do výběhu půvabných dikdiků, malých antilop ze střední a západní Afriky. Jejich nápadný nos funguje jako klimatizace a ochlazuje vdechovaný vzduch.

Více z této kategorie

Malé antilopy, které jsou velké: ochlazování odpařováním při dýchání

„Ve své domovině se potýkají s teplotami 40 stupňů Celsia,“ uvádí Brockmann. Nos prodloužený do tvaru chobotu má bohatou sliznici s mnoha cévkami. Při dýchání vzniká chlad z odpařování, čímž se krev ochlazuje. „Dikdiky nemají s horkem vlastně žádný problém. Přesto při navrhování výběhu dbáme na to, aby mohly najít i stín.“ Stín je důležitý pro všechna zvířata, ať už žijí v afrických savanách, nebo v chladnějších oblastech. 

Pokud jde o tělesnou stavbu, existuje zde zcela zřetelný rozdíl mezi severem a jihem. Zvířata v teplých oblastech mají zpravidla větší uši, které dokážou dobře odvádět tělesné teplo. Typickým příkladem je slon. „Používá je jako vějíř, aby si přivál čerstvý vzduch,“ říká Brockmann. Uši však mají ještě jednu funkci. Na rozdíl od zbytku těla slona je kůže v této oblasti velmi tenká a má mnoho cévek. Při mávání se zároveň ochlazuje i krev.

Horko může pro zvířata představovat i nebezpečí

Jiným zvířatům nezbývá v horku než útěk – i když to, jako v případě seychelských obřích želv, neprobíhá sprintovým tempem. Plazi, kteří v Drážďanech nesou jména Hugo 2 až 4, se pohybují spíše zpomaleně. Přesto musí v přírodě sledovat polohu slunce. I když jim teplo velmi vyhovuje, musí být opatrní, říká Brockmann. „Pancíř se může extrémně zahřát. Pokud se nedostanou do stínu dostatečně rychle, utrpí úpal a zemřou.“ 

Jelikož zvířata jako kočky a psi se nepotí a nemohou tak regulovat svou tělesnou teplotu, musí se ochlazovat jiným způsobem – například lapáním po dechu. U lžíčkovitého psa – obyvatele Afriky – k tomu přispívají i jeho nadměrně velké uši. Pomocí nich odvádí tělesné teplo. V Arktidě by lžíčkovec nemohl přežít už jen kvůli svým uším – zmrzly by mu. Zvířata Arktidy, jako je polární liška, mají proto uši velmi malé. 

„Čím blíže k rovníku, tím větší a delší jsou v zásadě tělesné přívěsky,“ formuluje Brockmann biologické pravidlo. U zvířat jednoho druhu jsou jedinci z chladnějších oblastí větší než jejich soukmenovci z teplejších končin. Zde je důležitý poměr povrchu těla k objemu. Menší zvířata by v chladu mohla snadněji zmrznout. Malí tučňáci, kteří žili v blízkosti rovníku, by v Antarktidě neměli šanci – proto je tam domovem tučňák královský, největší druh tučňáka. 

Zvířata se přizpůsobují klimatickým změnám

Brockmann se nechce pouštět do předpovědí, jak se klimatické změny projeví na zvířatech a zda se všem podaří přizpůsobit se. Existují i druhy, které z toho mají prospěch, říká biolog. Jako příklad uvádí čápa, původně klasického stěhovavého ptáka. Mezitím však stále více čápů již neletí do Afriky ani na Pyrenejský poloostrov, ale zimují u nás. „Najdou zde potravu, nemusí při letu spotřebovávat energii a navíc mají nejrychlejší přístup k nejlepším hnízdištím.“ 

Jiné druhy se jako „zvířecí přistěhovalci“ již dávno usadily v našich zeměpisných šířkách. V německých lesích již byli spatřeni zlatí šakali, kteří pocházejí z Blízkého východu. Ani husa nilská už ve skutečnosti k životu nepotřebuje Nil.

Zcela jiný druh se musí se svým způsobem vypořádat s horkem v zoo – ošetřovatelé. Zoo v Drážďanech reaguje změnou pracovní doby; ošetřovatelé začínají dříve a mohou tak vyčistit většinu výběhů ještě před poledním horkem. Člověk bohužel – kromě pocení – nedisponuje vlastní klimatizací. V tom mu dikdiki zdaleka předčí.

Copyright 2026, dpa (www.dpa.de). Všechna práva vyhrazena

Překlady jsou automatizovány pomocí umělé inteligence. Těšíme se na vaši zpětnou vazbu a pomoc při zlepšování našich vícejazyčných služeb. Napište nám na adresu: language@diesachsen.com.
Sachsen News
Článek z

Sachsen News

Sachsen News je zodpovědný za samotný obsah. Platí kodex chování platformy. Platforma kontroluje obsah a nakládá s ním v souladu s právními požadavky, zejména s NetzDG.

Social Media