Mistr už 65 let – Gert Ebenrecht stále peče

Kdyby byl Gert Ebenrecht zaměstnancem, už by byl 20 let v důchodu. Osmdesátipětiletý muž si však prostě nedokáže představit život zcela bez pekařského řemesla. Není divu: prakticky vyrostl v pekárně svého dědečka. „Ještě než jsem začal chodit do školky, už jsem v pekárně pomáhal,“ vzpomíná. V té době už pekárna, která se vždy nacházela na stejném místě v malé obci Teicha (okres Saale) nedaleko Halle, existovala již 35 let, jak si vzpomíná. Založil ji jeho dědeček Karl v roce 1911.

Dnes v podniku spolupracují tři generace – všechny jsou mistry svého řemesla. Gert Ebenrecht nese již 65 let titul pekařského mistra. Jako poctu za svou neúnavnou práci obdrží v pátek Železný mistrovský list od Řemeslné komory v Halle. „Není to povinnost. Je to moje svobodná vůle. Když nepřijdu, tak nepřijdu,“ říká, když se ho na to zeptáme. 

Práce začíná ve 2 hodiny ráno

Jedině brzké vstávání – práce v pekárně začíná ve 2 hodiny ráno – mezitím přenechává svému synovi Thomasovi Ebenrechtovi. Cukrářský mistr nyní vede podnik společně se svým synem Maxem. Podle Gerta Ebenrechta pro žádného z nich tří nikdy nepřicházelo v úvahu jiné povolání. Vztah mezi těmito třemi generacemi mistrů je podle 85letého muže něčím výjimečným a stěží srovnatelným s běžným pracovním vztahem.

Jako nejmladší a budoucí šéf se Max stará o prodej a nové recepty a připravuje podnik na budoucnost. Pekařství již bylo za své výtvory oceněno celkem pěti „kulinářskými hvězdami“ od zemědělské marketingové společnosti – mimo jiné za svůj špaldový chléb, štólu a „pivní chléb“. Max Ebenrecht tak pekárně také vydláždil cestu do regálů regionálních supermarketů. Podle slov všech tří to vyžadovalo šest let přesvědčování. 

Profese, technologie i samotné podnikání se za více než šest desetiletí profesního života změnily, vypráví veterán Gert Ebenrecht. Úcta k pekařskému řemeslu v době levného zboží v regálech supermarketů poklesla. Zatímco dříve byl vesnický pekař běžným jevem a hlavním dodavatelem pro místní obyvatele, dnes patří prodejna v Teichu stejně jako rodinný řemeslný podnik k vymírajícímu druhu. To ví i Gert Ebenrecht.

V pekařském řemesle je těžké najít personál

V podniku pracují kromě rodiny čtyři zaměstnanci. A Ebenrechtovi by vlastně potřebovali ještě více personálu, proto také opakovaně školili učně. Ti však buď studium přerušili, nebo se po slibném absolvování rozhodli pro méně náročnou práci. Chuť pracovat 40 hodin týdně a mít řidičský průkaz se podle Maxe Ebenrechta stala spíše výjimkou.

To dokládají i čísla: podle údajů Ústředního svazu německých pekařů se počet učňů v pekařském řemesle v letech 2014 až 2024 snížil na polovinu – z celoněmeckých přibližně 20 500 v roce 2014 na zhruba 10 000 v roce 2024. Ebenrechtovi zatím žádný obrat v tomto trendu nepozorují. 

„Když jsi na volné noze, nesmíš se dívat na čas“

Kdyby se do práce nezapojila prakticky celá rodina, pekárna a cukrárna Ebenrecht by se pravděpodobně nedožila více než 100 let. Kromě prodeje v supermarketech mají také prodejnu v centru Halle. Dvě prodejní vozidla jezdí ve všední dny po okolí. Diskuse o právu na práci na částečný úvazek a rovnováze mezi pracovním a soukromým životem se v pekárně zdají být daleko. Na otázku ohledně svého týdenního pracovního úvazku odpovídá Thomas Ebenrecht: „Když jsi živnostník, nesmíš se dívat na čas.“

Zároveň je u těchto tří generací mistrů patrná jistá hrdost: na to, co vytvořili, a na přežití podniku navzdory rostoucímu tlaku na náklady a konkurenci ze strany velkých průmyslových pekáren. Všichni tři se však ne vždy shodnou: Gert Ebenrecht si tak i ve svých 85 letech nenechá ujít příležitost ručně splétat těsto na makové copánky, místo aby ho, jak je dnes běžné, vykrajoval pomocí formy, a za tuto časově náročnou práci sklízí kroutění hlavou od syna a vnuka. 

Zároveň však oba oceňují podporu ze strany seniora: To, že Gert Ebenrecht po dvou těžkých onemocněních rakovinou ještě vůbec tak aktivně pomáhá v pekárně, hraničí se zázrakem, vypráví syn Thomas. Pro starého mistra je jasné: cítí se fyzicky fit. Dokud bude moci, chce pokračovat. „Vždyť jsem už byl skoro všude. Proč bych teď měl ještě někam cestovat?“, říká a pokrčí rameny.

Mezitím v pekárně vyrůstá již šestá generace. Pravnuk Gerta Ebenrechta má dva roky. Max Ebenrecht zatím neví, zda půjde ve stopách svého otce. Má však naději: „Řemeslo je teď zase více na vzestupu.“