Úvod nové sezóny začal pro fotbalového rozhodčího Richarda Hempela velmi vyrovnaným zápasem. Utkání 1. FC Kaiserslautern proti Karlsruher SC bylo i přes nedostatek gólů všechno jiné než bezgólová remíza. „Mám rád, když má zápas charakter derby a hráči se navzájem provokují. Ale samozřejmě existují určité hranice,“ říká rozhodčí v zpětném pohledu. Po 25 minutách už 28letý rozhodčí rozdělil čtyři žluté karty. Hektika se uklidnila. Následně sklidil mnoho chvály od fanoušků i od trenéra FCK Torstena Lieberknechta. Pro Hempela, který pochází z malé vesničky ve východním Sasku, je nová sezóna zároveň spojená s osobním vzestupem. Zatímco dosud mohl atmosféru nejvyšší soutěže okusit pouze jako čtvrtý rozhodčí, od nynějška zde bude také pískat zápasy. „Bundesliga, to je sen,“ říká absolvent sociálních studií, který zároveň pracuje jako trenér deeskalace. „Je to krásný pocit patřit mezi 22 nejlepších rozhodčích v Německu a moci říct: Smím pískat Bundesligu – neuvěřitelné.“ Hempelův úspěch není náhodný. Již ve 12 letech odpískal svůj první zápas a postupně se propracovával nahoru, ligu po lize. Nejpozději v době, kdy řídil zápasy v Regionallize a zároveň se stal asistentem ve 3. lize, v něm dozrálo rozhodnutí věnovat se „rozhodcovství“ profesionálně. Na konci minulé sezóny jich bylo v Německu přesně 63 222 – již třetí rok po sobě došlo k nárůstu. Kromě Berlíňana Daniela Sieberta je Hempel vedle Bastiana Dankerta z Rostocku jediným rozhodčím z východního Německa, který v současné době píská Bundesligu. Hempel s nadsázkou popisuje své rozhodování jako „cukr a bič“. Ze záznamů jeho RefCam – minikamery připevněné k headsetu – je skutečně vidět, jak při utkání FCK proti KSC působí na hráče. Jednoho hráče chválí za jeho férový výkon. V případě jiného hráče použije drsnější výraz. Ale i s tímto hráčem se Hempel o chvíli později k této herní situaci vrací a snaží se s ním vyjasnit, proč tak reagoval. Hráči by měli vědět, jak Hempel uvažuje; chce být především kontaktní osobou a prostředníkem. Proto na hřišti oslovuje hráče tyká. Pokud to některý hráč nebo trenér nechce, nemá s tím žádný problém. Při svých dosavadních zápasech ve 3. lize a 2. Bundeslize si tím vysloužil respekt a uznání. „Přeju si, aby si někteří hráči jednou řekli: ‚Dneska přijde Richie, takže vím, co smím a co ne. Ale vím taky, že spolu můžeme komunikovat v pohodě.‘“ V každém případě chce působit jako rozhodčí, „s kterým se dá mluvit“ a který není vnímán jako nepřítel. Hempelovi v tom určitě pomáhá jeho fyzický vzhled. Se svou výškou téměř dvou metrů většinou převyšuje všechny ostatní na hřišti. Ale nejen proto se v roce 2016 dostal do hledáčku Německého fotbalového svazu (DFB). Již jako osmnáctiletý pískal na výběrovém turnaji U18 v Duisburgu. „Richard Hempel podával ve 2. Bundeslize vynikající výkony. Proto si skok do Bundesligy a s ním spojenou důvěru poctivě zasloužil,“ říká Knut Kircher, výkonný ředitel pro sport a komunikaci společnosti DFB Schiri GmbH. Když mu telefonicky oznámili, že byl pověřen pískáním zápasů v Bundeslize, právě stál v kuchyni a připravoval večeři. „Bylo hezké to slyšet, protože v tu chvíli se mi splnil sen,“ přiznává Hempel. Zpočátku prý vůbec nevěděl, kam s těmi emocemi, a okamžitě informoval i rodinu. Jako dítě se Hempel po boku svého otce naučil základy rozhodcovství. Léto využil k dovolené v Itálii, aby načerpal síly na novou sezónu. Rozhodčí musí být nejen naprosto bdělý, ale také fyzicky fit. Jelikož nesmějí řídit zápasy týmů ze svého vlastního regionu, Hempel nebude pískat pouze zápasy RB Leipzig. DFB tím chce předejít jakémukoli podezření z podjatosti a pochybnostem o nestrannosti rozhodčích. Ve své roli na hřišti se Richard Hempel vždy cítí také jako psycholog. Rozlišuje však různé typy nejen u hráčů. Že i v jeho vlastní profesi existují různé povahy, mohl naposledy pozorovat na mistrovství světa v USA, Kanadě a Mexiku. Hempel ví, že například kolegové z Jižní Ameriky se ve svých národních ligách musí někdy prosadit i fyzicky. „Jsou zvyklí na úplně jiné napětí ve hře než my.“ Američanka Tori Penso, která řídila zápas Německo proti Ekvádoru (1:2) a vyvolala nelibost bývalého trenéra německé reprezentace Juliana Nagelsmanna, na Hempela udělala dojem. Navzdory extrémnímu tlaku, který na ní ležel, se hodně usmívala a zůstala pro hráče přístupná. „Přijde mi skvělé sledovat různé způsoby jednání s hráči – od naprosto odměřeného až po velmi fyzický.“ I s ohledem na změny v pravidlech považovala Hempelová mistrovství světa za vzrušující. Pětisekundový odpočet při vhazování a odkopu hru znatelně zrychluje. Hráči si to rychle osvojili. „Když se jim odpočítávalo, provedli další vhazování rychleji. To je změna pravidel, která nám rozhodčím naprosto vyhovuje.“ Rozhodčí je podle Hempela stejně vždy mentálně v pohybu, protože musí aplikovat nová pravidla. Video asistenta rozhodčího (VAR) vnímá jako jakýsi záložní padák. Práce ve videoasistenčním centru je velmi náročná. Hempel tuto roli jednou sám vyzkoušel na tréninkovém soustředění. „Máte tam obrazovky s osmi kamerovými úhly. Měl jsem šílený tep – a to byla jen cvičná situace. Operátor mi ukázal, kam bych se ještě měl dívat, to mi vůbec neuniklo. Je to opravdu vyčerpávající.“ Hempel považuje současné technické pomůcky rozhodčího za dostačující. Možná by bylo možné využít umělou inteligenci (AI) při posuzování hry rukou. Jinak se na hřišti cítí dobře vybaven. K dispozici je poloautomatické rozpoznávání ofsajdu, technologie na brankové čáře a videoasistent v pozadí. Richard Hempel si nedokáže představit, že by AI jednoho dne nahradila funkci rozhodčího. „Nikdo nechce, aby rozhodovaly už jen kamery a monitory. Nakonec musí rozhodnout člověk.“ Copyright 2026, dpa (www.dpa.de). Všechna práva vyhrazenaRichardu Hempelovi se splnil sen
Metoda „cukru a biče“
Již dlouho v hledáčku Německého fotbalového svazu
Hempel se vždy cítí také jako psycholog
Pravidlo odpočítávání vyhovuje rozhodčím
„Nakonec musí rozhodnout člověk“
