Povídání s krávou Käthe a symfonie pro zemědělské stroje

Festival na chůdách u Reuthu otevírá divákům novou dimenzi. Na 33. ročníku kultovního festivalu v trojmezí Bavorska, Saska a Durynska si mohou návštěvníci popovídat s krávou. Ta stojí ve stáji v sousedním Rothenackeru a je prostřednictvím instalace v reálném čase propojena s festivalem. Käthe má na hlavě čepici s měřicími senzory, pomocí nichž se měří její mozkové vlny. Předtím byla umělá inteligence napájena všemi důležitými informacemi o kravách obecně a o Käthe konkrétně.

Kráva Käthe se ukazuje jako filozofka

Monika Scheibe, která dříve pracovala ve stáji v Rothenackeru, propůjčila Käthe svůj hlas. Před běžící kamerou kráva žvýká seno a v rozhovoru se ukazuje jako opravdová filozofka. Na otázku, zda věří v Boha, zní odpověď takto: „Bůh, to je vznešené slovo, vznešené a suché jako seno bez vůně. Znám spíš to, co tlačí a nese: stádo, telecí mléko, teplo v srsti, vodu v tlamě, tělo vedle mě. Když vy lidé říkáte Bůh, myslíte tím často něco nad vámi? Zeptám se jinak: Čeho se tvé tělo drží, když je těsno, člověče?“

Käthe rozhodně: „Teď už toho mám v tlamě dost.“

Ani na otázku ohledně mimozemšťanů Käthe neztrácí řeč. „Znám spíš tělesné vjemy: srst, mouchy, kov, dech ve stáji (...) Jestli tam venku chodí ještě jiná stvoření, to nevím, ale vy lidé jste mi už dost cizí.“ Jedna žena se ptá, jestli by jedla sýr: „Já žeru rostliny, člověče! Trávu, seno, vodu, sůl. Mléko je pro mě především tělo a tele, tlak a úleva, ne lidský kousek do pusy. Tak, teď už toho mám plnou pusu.“ Po čtyřech minutách Käthe ukončí poetický small talk. Co nejvíce hostů by mělo mít příležitost k rozhovoru.

„Stall-Geflüster“ je umělecký projekt založený na umělé inteligenci

Projekt „Stall-Geflüster“ byl koncipován týmem kolem Michela Schneidera a Martina Jehnichena. Michel Schneider, syn uměleckého ředitele festivalu Henryho Schneidera, pochází z nezávislé umělecké scény a specializuje se na digitální umění. Již několik let se věnuje umělé inteligenci. Svému otci o tom hodně vyprávěl a ten začal být zvědavý. Někdy pak vznikl nápad s krávou, protože festival Stelzenfestspiele už dříve měl spojitost s chlévem v Rothenackeru.

Martin Jehnichen podle vlastních slov mezitím navázal spojení s Käthe i bez jazykového překladu. „Mezitím mi opravdu přirostla k srdci. Mám pocit, že jí rozumím.“ Snaží se vcítit do jejího způsobu uvažování a změnit úhel pohledu, vysvětlil Jehnichen. „Dělá mi to radost. Někdy si s ní prostě jen tak mezi tím povídám.“

Kráva lituje lidí, kteří jsou v každodenním životě neustále ve spěchu

Schneider připomíná, že se jedná o umělecký projekt, který se vymyká klasické konstelaci umělé inteligence založené na otázkách a odpovědích. Proto se Käthe ve svém vyjadřování jeví tak poeticky. Byla tak naprogramována, že v podstatě lituje člověka jako zhoněnou bytost, která neustále sleduje hodiny a spěchá z jednoho termínu na druhý. „Proč vždy hledáte v dálce, když vaše vlastní tělo tak těžce stojí na zemi?“, říká kráva.

Festival s epochální verzí Ravelova „Bolera“

V pátek večer byl festival Stelzenfestspiele zahájen zvukovou performancí „Landmaschinensinfonie“, při níž bylo opět použito množství zemědělských strojů – mimo jiné dojicí stroj, traktor a varhany rozeznívané hadicemi na hnůj. Na závěr zazněla verze Ravelova „Bolera“, která překonala veškerou dosavadní interpretační praxi – kromě šalmí a dunění traktoru se o nezaměnitelný zvuk postaraly mimo jiné vibrační deska a lidské hlasy. Publikum v zaplněné festivalové stodole na Stelzenbergu bylo nadšené.

Festival se těší kultovnímu statusu – hosté ze všech koutů Německa

Festival se těší kultovnímu statusu a je známý i mimo region. Informovaly o něm dokonce i zahraniční média. Založil jej v roce 1993 ve své rodné vesnici bývalý violista Gewandhausu Henry Schneider. Název „Stelzenfestspiele bei Reuth“ odkazuje na festival v Bayreuthu. Tamní festivalový dům se zde nazývá festivalová stodola. Hudba zaznívá také ve Stelzenu na kopci, kde vystupuje vlastní festivalový orchestr. Ještě do neděle může publikum zažít různá představení.