Stubbe's Haring, Amsterdam: Sleď s cibulí - z ruky do úst

Podle průvodce Michelin se vyplatí rozptýlení, pokud jde o restaurace se dvěma hvězdičkami. Pánové pak akceptují dlouhé cesty a samozřejmě většinou přijíždějí autem. Při naší první návštěvě jsme do Stubbe's Haring šli asi dvanáct kilometrů pěšky - a od té doby se tam vracíme při každé návštěvě Amsterdamu, dokonce se k ní přibližujeme tramvají. Stubbe's Haring nemá dvě hvězdičky, není to ani restaurace, ale občerstvení. Ale stylově!

Co je pro Bochumany currywurst a pro Drážďany kebab, to je pro Amsterdamce sleď. Zvláště na přelomu května a června, kdy se na trhu objevují matjes (holandsky maatjesharing). My jsme tam však obvykle na přelomu dubna a května, a proto jsme jedli staré sledě - ale to nevadí, protože nám také chutnali. A Hollandse Nieuwe jsme si koupili později v Drážďanech.

Zpět k rodině Stubbe, která má od roku 1903 u zdymadla Haarlinger na začátku Singelu (název vnitřního kanálu) své občerstvení. Podnik má strategickou polohu na začátku Haarlemer Straat, živé nákupní a hospodské ulice, a je velmi blízko hlavního nádraží (ke Stubbemu je to asi deset minut chůze). V nabídce jsou všechny druhy mořských plodů, jak byste od rybího stánku očekávali: krabi, úhoři, makrely, lososi - a všechno vypadá dobře. Ale pokud se podnik jmenuje Stubbeho haring, pak byste si měli objednat také sledě, pokud se vám to líbí. Tak jsme to udělali my i všichni ostatní.

V nóbl restauracích byste to nazvali otevřenou výstavní kuchyní, ale tady je to prostě prostředí občerstvení: vpředu přijímají objednávky sympatické ženy (nikdy mě neunaví zdůrazňovat: jako vždycky v Amsterdamu), zatímco vzadu stojí dvě další ženy a se stoickým klidem neúnavně čistí sledě. Ty (slanečky, ne ženy) pak sklouznou na pergamenový papír, obsluha nyní vykostěná zvířata nakrájí na kousky o velikosti šesti rychlých plátků a na přání na ně obloží cibuli a/nebo okurky. Hotovo - téměř: párátka ozdobená vlajkou jsou šperkem i jídelním náčiním.

Toto jídlo na skus je ústupek, ale příjemný. Bezhlavé slanečky totiž skutečně vezmete a vložíte si je do úst jednoho po druhém, ocasem dolů. Na zápach z rukou nebo cibulovo-okurkovou chuť to není tak účinné a obejdete se bez tradice. Jinak nám slanečci připadali super chutní, čerství a - jak už bylo řečeno na začátku - stojí za to se pro ně vrátit.