Voda jako úkol pro celé generace: Vystačí zásoby ještě na dlouho?

Program „Budoucnost vody pro Sasko“

Před dvěma a půl lety spustila bývalá saská vláda program „Budoucnost vody pro Sasko“. Popisuje budoucí požadavky – od veřejného zásobování vodou přes úpravy přehrad až po zadržování vody v terénu a řízení v období nízkého stavu vody. Potřeba investic byla tehdy odhadnuta na 1,6 miliardy eur. Vzhledem k rozsahu úkolů by se tato potřeba v dlouhodobém horizontu mohla ještě zvýšit, domnívá se odborník na vodní hospodářství Andy Philipp.

S ohledem na napjatou rozpočtovou situaci ve Svobodném státě Sasko lze pochybovat o tom, zda bude možné realizovat všechna opatření tohoto programu. Jedno je jisté: zajištění zásobování vodou je úkol pro celou generaci, do kterého bude muset být investováno ještě mnoho miliard eur. V příslušném zemském úřadu jsou daleko od šíření paniky. Lidé jako Philipp však vědí, že i obyvatelstvo se musí v budoucnu přizpůsobit změnám.

Sasko je v rámci Německa vzorem v oblasti spotřeby vody

Sasové již dnes patří v celoněmeckém srovnání k těm, kteří šetří nejvíce vody. V Německu činí aktuální spotřeba vody přibližně 125 litrů denně, v Sasku je to méně než 100 litrů, říká Philipp. To souvisí především s investicemi do vodohospodářské infrastruktury po sjednocení. Nové potrubí a nová technika zajišťují na východě menší ztráty při dopravě k spotřebitelům.

Philipp považuje za velký luxus, že se v této zemi voda vynikající kvality dodává víceméně za vlastní náklady přímo do domácností. Zhruba 40 procent obyvatel Saska získává pitnou vodu z přehrad – v celoněmeckém srovnání se jedná o vysokou hodnotu. Když odborník jako Philipp hovoří o problému s vodou, nemyslí tím nutně její množství, ale spíše její dostupnost v určitých obdobích.

Přítok do přehrad drasticky poklesl

Podle údajů Krajské správy přehrad dostaly saské přehrady letos v červenci pouze třetinu přítoku, který v tomto měsíci obvykle v průměru zaznamenávají. Důsledky jsou v současné době patrné zejména u přehrady Lehnmühle v Osterzgebirge. Ta je momentálně naplněna pouze z poloviny. Kamenný most v nádrži, který je jinak zcela pod vodou, se opět vynořil. 

„Suché období“ v Sasku je alespoň pro odborníky patrné již více než deset let. Od roku 2013 klesá hladina podzemní vody. Od roku 2018 následovala tři výrazná suchá léta. Výjimkou byl pouze rok 2021. Zimní sněhová pokrývka již není významná, což má zase dopad na hladinu podzemní vody. Odpařování se zvyšuje, mimo jiné i proto, že teplota a intenzita slunečního záření rostou díky stále čistší atmosféře.

Tlak na strategický zdroj, jímž je voda, roste

„Vodní bilance se v posledních letech dostala pod tlak, protože jsme téměř vždy zaznamenávali podprůměrné srážky,“ uvádí Philipp. V roce 2026 se prý opět ocitneme na podobné trajektorii. „To samo o sobě není dramatické, ale z roku na rok se to kumuluje.“ Dosud bylo stále dostatek vody k uspokojení potřeb všech. Bez preventivních opatření to však tak nezůstane.

Podle Philippa bude v budoucnu mnohem důležitější než dosud zadržovat dešťovou vodu ve městech i na venkově – klíčové slovo: „houbové město“. Není však jasné, do jaké míry bude muset obyvatelstvo v budoucnu omezit spotřebu vody, například v letních měsících. Okresy již dnes reagují zákazy odběru z povrchových vod. Celkově bude tlak na strategický zdroj, jímž je voda, narůstat.

Přesvědčit spotřebitele pádnými argumenty

Aby podpořil udržitelnější nakládání s vodou, Philipp se zasazuje o celoněmecký model podle bavorského vzoru: tam se za větší odběry vody vybírá takzvaný „vodní cent“. Za odběr podzemní vody se tam nyní jednotně platí 10 centů za metr krychlový (1 000 litrů). Platí přitom bezplatný limit 5 000 metrů krychlových ročně. „To je určitě páka, kterou by se dalo pohnout,“ je Philipp přesvědčen. Nemá smysl problémy zamlčovat. S dobrými argumenty by se spotřebitelé jistě dali přesvědčit.

Že je třeba dívat se za hranice vlastního obzoru, dokazuje další požadavek kladený na saské vodohospodářství. Na základě mezistátní dohody s Berlínem a Braniborskem je Svobodný stát povinen zejména v období sucha vypouštět do Spréy dostatečné množství vody. Při nízkém stavu vody pochází přibližně polovina vody ve Spréě z „odvodňování“ povrchového dolu na hnědé uhlí – tedy z odčerpávání a odstraňování podzemní, prosakující nebo důlní vody. 

Sasko musí dodávat vodu pro Braniborsko a Berlín

Proto vyvstává otázka, co se stane po skončení éry hnědého uhlí. Úplné zastavení přítoků z povrchového dolu by podle Philippa mohlo být za určitých okolností kritické, například pro vodní turistiku ve Spreewaldu. Aby se zejména v období sucha zachovaly množství vody dostupné v povodí, bylo by nutné i nadále alespoň částečně provádět „odvodňování“ nebo vytvořit více zásobní kapacity. Jako třetí možnost se plánuje přivod z Labe do Sprévy – i zde však naráží na odpor.

Tento přivod – potrubní systém s čerpadly – by měl představovat především finanční výzvu. Jen na trasu pro přivádění vody byly dosud podle odhadů vyčleněny několik set milionů eur. Roční provozní náklady, například na čerpání vody, lze odhadnout na částku v řádu milionů. Philipp také poukazuje na časový rámec takového projektu. „To není něco, co by se dalo v krajině zrealizovat během několika let.“ I proto zůstává voda úkolem pro celé generace.

Copyright 2026, dpa (www.dpa.de). Všechna práva vyhrazena