Ostrý jazyk NDR – Muž z pořadu „Schwarzer Kanal“

Už jeho první věty – z večera 21. března 1960 – jsou čistou propagandou: „Černý kanál, o kterém mluvíme, milé dámy a pánové, odvádí nečistoty a odpadní vody. Místo aby však tekl na polja, vlévá se každý den do stovek tisíc domácností v západním Německu a západním Berlíně. Je to kanál, na kterém západoněmecká televize vysílá své pořady … A od dnešního dne se mu budeme každé pondělí v tuto hodinu věnovat, takřka jako čistírně odpadních vod …“

Od toho večera komentoval Karl-Eduard von Schnitzler každé pondělí kolem 21:30 s ostrým jazykem aktuální dění v SRN. Vždy v návaznosti na oblíbený „pondělní film“ z dob studia Ufa. Schnitzlerovo poznávací znamení: sako, košile, kravata, brýle s tlustými skly; k tomu pronikavý tón. 

V pořadu „Der Schwarze Kanal“ – slovo „Schwarz“ (černý) odkazovalo také na spolkovou vládu CDU/CSU – polemizoval téměř tři desetiletí. Až do několika dní před pádem berlínské zdi. 20. září 2001 zemřel Schnitzler – před 25 lety.

Začátek kariéry: BBC a Nordwestdeutscher Rundfunk

Životopis tohoto televizního agitátora z NDR, narozeného v roce 1918, je neobvyklý: Pocházel z velkomešťanské kolínské bankéřské rodiny. Jeho otec Julius Eduard von Schnitzler sloužil císaři jako diplomat. Karl-Eduard po maturitě studoval jeden semestr medicínu ve Freiburgu ve Švábsku.

V roce 1937 vstoupil Schnitzler podle vlastních slov do zakázané Komunistické strany Německa a o rok později byl vyloučen z univerzity. V roce 1944 se dostal do britského válečného zajetí. Stal se vedoucím redaktorem pořadu BBC „Zde promlouvají němečtí váleční zajatci k vlasti“, který byl vysílán denně po dobu 30 minut.

V roce 1945 byl Schnitzler propuštěn z britského zajetí. 1. ledna 1946 se podílel na založení Severozápadního německého rozhlasu (NWDR) v Kolíně nad Rýnem. Stal se jeho zástupcem ředitele.

Od potomka šlechty k agitátorovi

V prosinci 1947 však jeho působení v NWDR skončilo. Byl propuštěn kvůli svým socialistickým přesvědčením, napsal Schnitzler poté v písemném prohlášení. Přestěhoval se do sovětské okupační zóny, v roce 1948 vstoupil do SED a navštěvoval stranickou vysokou školu. Nově příchozí s aurou „rudého šlechtice“ se v berlínském rozhlase odvděčil chvalozpěvy na vedení strany. Díky svému intelektuálnímu charismatu a fundovaným znalostem se mu rychle podařil průlom.

Od roku 1952 převzal Schnitzler na šest let vedení skupiny komentátorů Státního rozhlasového výboru – a stal se navíc hlavním komentátorem televize NDR. „Treffpunkt Berlin“ se jmenoval jeho politický televizní pořad, v němž útočil především na spolkového kancléře Konrada Adenauera (CDU). 

Nejprve přítel, pak nepřítel: Konrad Adenauer

Přitom podle vlastních slov Schnitzler jako dítě rád sedával Adenauerovi na klíně. Ten byl, jak Schnitzler napsal ve své biografii „Meine Schlösser oder wie ich mein Leben lang Klassenkämpfer war“ (1989), kdysi občas hostem ve Schnitzlerově rodinné vile.

Hned v prvním vysílání pořadu „Schwarzer Kanal“ si Schnitzler vzal na mušku spolkového kancléře, který hovořil o zlepšení logistiky NATO pro případ sovětského útoku. Hlavní propagandista NDR zuří: „Tento muž není jen lživý provokatér, je to nebezpečný provokatér … chladnokrevně a bez skrupulí počítá s válkou.“

Západní televize oblíbenější než „Schwarzer Kanal“

Koncepce pořadu „Schwarzer Kanal“: Schnitzler uváděl ukázky ze západoněmeckých televizních pořadů a poté je interpretoval v duchu státní doktríny NDR. Moderátor, který na obou stranách zdi získal přezdívku „Sudel-Ede“, vždy předkládal údajné důkazy o tom, že NDR je lepší německý stát: propouštění, stávky, zbrojení – z jeho pohledu příznaky úpadku Západu, jimž se dělnický a rolnický stát vyhnul.

Plánované ideologické posílení občanů NDR se však totálně nezdařilo: Většina z nich přepnula na západní televizi ještě před začátkem propagandistického pořadu. Tehdy koloval tento vtip: „Von Schnitzler se ptá svého souseda, proč ho vždy oslovuje jen ‚pane Schnitz‘. Soused odpoví: ‚Vidíte, jak rychle vždy přepnu, jakmile se objeví vaše tvář‘.“ V kasárnách, učňovských a studentských kolejích však byl tento pořad povinný. A: Na Západě si ji mnozí pouštěli pro pobavení.

„Schnitzler do Muppet Show“

Ještě v roce 1989 agitoval Schnitzler jako vždy: Občanské hnutí v NDR je organizováno západní televizí, zuřil. Účastníci pondělních demonstrací mezitím skandovali „Schnitzler do povrchového dolu“ nebo „Schnitzler do Muppet Show“ (zdroj: bundesregierung.de). 30. října 1989 nakonec východoněmecká televize vyřadila „Schwarzen Kanal“ ze svého vysílání. O několik dní později padla Berlínská zeď.

Schnitzlerovi bylo dovoleno se rozloučit na čtyři minuty – zcela ve svém stylu: „Někteří možná jásají, když nyní budu v této televizní práci pokračovat jiným způsobem. ... Budu pokračovat ve své práci jako komunista a novinář pro jedinou alternativu k nelidskému kapitalismu. Jako zbraň v třídním boji, k prosazování a obraně mé socialistické vlasti. Na shledanou.“

Komunista až do smrti

Socialismus v NDR zachránit nedokázal – ale Schnitzler alespoň dosáhl osobního vítězství v boji systémů: Na obrazovce se objevoval výrazně častěji než jeho ideologický protivník ze Západu: Gerhard Löwenthal v pořadu „ZDF-Magazin“. Tento pořad byl ztělesněním studené války v západoněmecké televizi. Pro Löwenthal to skončilo po 585 pořadech – Schnitzler jich natočil kolem 1 300.

V roce 1990 se stal členem DKP, v roce 1991 krátce působil jako sloupkař satirického časopisu „Titanic“. Ještě v roce 1997 Schnitzler prohlásil, že „bylo zcela správné postavit zeď“. Pád NDR až do konce považoval za důsledek zrady ze strany Sovětského svazu. 20. září 2001 zemřel tento neoblíbený agitátor ve věku 83 let.