Když stačí stisknout tlačítko, aby se zachránil život

Stačí stisknout tlačítko a na druhém konci linky se ozve někdo. Možná starší člověk upadl a nemůže se zvednout. Možná se ale poplach spustil omylem. V dispečinku systému domácího tísňového volání Německého červeného kříže (DRK) v Sasku patří to vše k běžnému dni. Denně sem v průměru přichází kolem 350 tísňových hlášení. Zaměstnanci musí v co nejkratším čase rozhodnout, co je třeba udělat.

„Když stisknou tlačítko a my nic neslyšíme, vždycky někdo přijede,“ říká Maxi Küttnerová, vedoucí tísňové centrály domácího tísňového volání DRK v Sasku. Za tichým tísňovým voláním se totiž může skrývat neškodný falešný poplach. Může se ale také stát, že někdo leží v bezvědomí na podlaze.

Mezi falešným poplachem a lékařskou pohotovostí

Domácí tísňová linka umožňuje starším, nemocným nebo osamělým lidem rychle přivolat pomoc v nouzové situaci. Stisknutím tísňového tlačítka zařízení automaticky naváže spojení s dispečinkem domácí tísňové linky. Poté se nejprve kladou zásadní otázky: Je postižený při vědomí? Jsou vidět nějaká zranění? Má bolesti? „Na závěr se vlastně ptáme na to, na co by se zeptalo každé dispečerské středisko, když zavoláte na číslo 112,“ vysvětluje Küttner.

Následně se zorganizuje odpovídající pomoc. Může se jednat o pracovníka domácího tísňového volání nebo o záchrannou službu. Ne každý pád je přitom případem pro záchrannou službu. Někdy člověk potřebuje pouze pomoc, aby se mohl vrátit do svého křesla. Důležité je rozlišení: „Nejsme záchranná služba a záchranná služba není ani dopravní služba,“ říká Küttnerová. Kdo má už týden bolesti zad, nemusí automaticky potřebovat sanitku.

Od červeného tlačítka k nenápadným nouzovým hodinkám

Základní princip je už desítky let stejný. „V podstatě to začalo tím, že domácí tísňové volání fungovalo pomocí červeného tlačítka na náramku a zařízení připojeného k telefonní zásuvce,“ vysvětluje Knut Eichholz, jednatel společnosti DRK Hausruf und Service in Sachsen GmbH. Stisknutím tlačítka se navázalo spojení s tísňovou centrálou, odkud byla zorganizována pomoc.

Mnoho lidí si domácí tísňové volání stále spojuje se stárnutím a ztrátou samostatnosti. Image se prý neměnila stejným tempem jako technologie. „Vždycky to funguje podle hesla: ‚No jo, když mám domácí tísňové volání, jsem starý‘,“ říká Küttner. Přitom je výběr mezitím výrazně širší. Kromě klasických náramků existují nenápadné tísňové řetízky, chytré hodinky s barevnými náramky a mobilní zařízení, která se nosí na opasku. S jejich pomocí lze spustit poplach i mimo vlastní byt, uvádí Eichholz.

Některé modely jsou nyní dokonce vybaveny hlasovým ovládáním. Kdo již není fyzicky schopen stisknout tlačítko, může jednoduše zavolat „Pomoc, pomoc“, říká Eichholz. Nové možnosti mají za cíl zvýšit praktičnost domácího tísňového volání pro každodenní život a přispět k tomu, aby tuto službu využívalo více lidí.

Když se z jména stane známý hlas

Pro zaměstnance v dispečinku se práce neomezuje vždy jen na vyřizování poplachů. Někteří účastníci se ozývají pravidelně. Ze jmen se stávají známé hlasy, z krátkých rozhovorů vznikají malé každodenní vztahy, uvádí Küttner. Vyskytují se však i obtížné okamžiky. Když je dlouholetý účastník hospitalizován nebo zemře, neprojde to zaměstnancům bez povšimnutí. 

To, co zaměstnance motivuje, jsou ohlasy po úspěšných zásazích. Příbuzní nebo dotčené osoby se někdy ještě jednou ozvou na dispečink. „Už jsem nemohla nic dělat, jen jsem mačkala tlačítko, vy jste přijeli a já jsem se ještě udržela při životě,“ popisuje Küttnerová takové hovory. Pro ni a její kolegy je to důležité potvrzení jejich práce.

350 poplachů denně

Cílem je přijmout pokud možno každý poplach do 30 sekund, říká Küttnerová. Cíl stanovený Německým červeným křížem (DRK) je 90 procent. Podle jejích údajů se však zaměstnancům v Sasku podařilo přijmout více než 94 procent poplachových hlášení v tomto časovém limitu.

Velká část denních poplachů však nejsou lékařské nouzové situace. „Už teď máme 80 procent falešných poplachů a zkušebních poplachů,“ říká Küttner. Často se stává, že se poplach spustí omylem: například při oblékání svetru nebo když se při předklonu přitlačí tísňová řetízka k tělu.

Uživatelé se proto nemusí obávat potíží. Naopak: prahová hodnota pro stisknutí tlačítka by měla zůstat co nejnižší. Raději jednou navíc než jednou méně.

Poptávka roste

Podle údajů Spolkového svazu pro domácí tísňová volání využilo v roce 2024 více než 1,2 milionu lidí v Německu službu domácího tísňového volání – a trend je vzestupný. Sdružení se svými 50 členy, mezi nimiž je i Německý červený kříž (DRK), pokrývá přibližně 95 procent trhu. Denně přichází asi 11 000 hovorů, z nichž vyplývá přibližně 3 600 výjezdů na místo.

V Sasku pečuje podle údajů Küttnera Německý Červený kříž (DRK) o přibližně 18 000 účastníků. Poptávka roste, říká Eichholz. Službu domácího tísňového volání sice využívají především starší lidé, ale uchylují se k ní i mladší lidé s určitým stupněm závislosti na péči. Mnozí chtějí žít co nejdéle samostatně ve svém známém prostředí. Domácí tísňová linka jim v tom může být důležitou oporou.