Clemens prosazuje rozšíření diagnostiky na saských školách

Ministr školství Conrad Clemens (CDU) zpochybňuje vzhledem k výrazným výkonnostním nedostatkům efektivitu saského vzdělávacího systému. „Abychom v německém vzdělávacím systému zůstali i nadále číslo 1, musíme se změnit. Nesmíme stagnovat,“ uvedl pro Německou tiskovou agenturu v Drážďanech. Kompetence mladých lidí klesají i ve Svobodném státě Saském.

Výuka by se měla více zaměřit na osobnost a kompetence

„Výuka se musí změnit. Musí být modernější, ale zároveň i nadále orientovaná na výkon,“ zdůraznil Clemens. Výuka by měla propojovat jednotlivé předměty a mohla by být i více samoorganizovaná: „Méně frontální, zaměřená nejen na předávání znalostí, ale více na osobnost a kompetence.“

Podle Clemensa jde o to posílit u žáků samostatné a kritické myšlení. „Pokud se nám to podaří, budeme moci obhájit i naši vedoucí pozici. Rozvoj výuky přesahuje stávající struktury.“ Země jako Kanada jsou v předávání kompetencí lepší.

Ministr pro průběžnou diagnostiku v průběhu let

„Potřebujeme více pedagogické diagnostiky a měření kompetencí. A to nejen v mateřské škole, ale jako průběžnou diagnostiku v průběhu let.“ Jen tak lze posoudit, jak se dítě v průběhu let vyvíjí.

„To by byla revoluce. V současné době je to tak, že při testu PISA se každé tři roky objeví nový vzorek a všichni jsou šokováni,“ řekl Clemens. Upřednostňuje celoněmecké jednotné řešení v podobě tzv. žákovského identifikačního čísla. Tato myšlenka je zakotvena v koaliční smlouvě CDU a SPD na federální úrovni a má sloužit jako registr vzdělávacího vývoje. 

Díky žákovskému identifikačnímu číslu by bylo možné statisticky vyhodnocovat vzdělávací dráhy, míru předčasného ukončování studia a přestupy mezi školami napříč spolkovými zeměmi a cíleněji podporovat žáky, chválí zastánci takové diagnostiky. Kritici, jako je odborový svaz pro vzdělávání a vědu, ale i ochránci osobních údajů, k tomu zaujímají odmítavý postoj. 

Diagnostika má prokázat, jak funguje předávání kompetencí

„Kdybychom se dostali do bodu, kdy bychom mohli provádět průběžnou diagnostiku od předškolního vzdělávání až po ukončení školy, mohli bychom vidět, co fungovalo a co ne,“ argumentoval Clemens. Tím by se dalo relativně snadno objasnit, jak funguje předávání kompetencí.

„Proč má některá škola s větším počtem vynechaných hodin přesto lepší výsledky než škola s malým počtem vynechaných hodin? V čem je lepší? Možná mají nějakého super-bio-učitele, který hodně experimentuje? Nebo možná bodují díky klasické výuce,“ uvedl Clemens jako příklad. V současné době se podle něj příliš spoléhá na „subjektivní pravdu“.

Clemens chce modernizovat školský zákon

Podle Clemense je Sasko v oblasti takzvaného rozvoje výuky založeného na důkazech stále ještě poměrně pozadu. To souvisí také s velmi přísnou ochranou osobních údajů ve školském zákoně tohoto svobodného státu. Na rozdíl například od Hamburku se v Sasku nesmějí pro takové analýzy používat individuální údaje žáků. „Chtěl bych modernizovat školský zákon,“ zdůraznil ministr.

Vyjádřil se také k výkonnosti současné generace žáků. „Je to fenomén, že tato generace má mnohem více možností než její předchůdci, mnohem více materiálu – a přesto často dosahuje horších výsledků. To považuji za dramatické.“

Ministr poukazuje na nedostatky v úrovni výkonnosti

Clemens upozornil, že přibližně 30 procent prvňáčků má problémy s jazykem. Tělesní vychovatelé dnes již nemohou pracovat s tabulkami výkonnosti z minulosti, protože děti a mládež již nedosahují norem ve skoku do dálky, sprintu nebo skoku do výšky.

„Samozřejmě umí jiné věci lépe, například informatiku nebo angličtinu. Přesto jsou horší v matematice a ve sportu,“ zdůraznil Clemens. U mnoha z nich poklesla schopnost soustředění. Někteří čtrnáctiletí nedokážou přečíst knihu o 300 stranách.

„Možná se v některých oblastech prostě dělá příliš mnoho.“

„Ve třídách visí digitální tabule, školy jsou dobře vybavené. A přesto se muselo něco stát, že si dnešní žáci méně zapamatují a méně dokážou řešit problémy,“ uvedl Clemens. Možná se v některých oblastech prostě dělá příliš mnoho.

Podle slov ministra roste potřeba podpory žáků. Počet případů v dětské a dorostové psychiatrii stoupá, přibývá diagnóz jako ADHD, úzkostné poruchy nebo autismus v nejrůznějších formách projevu. Pokud se při klesajícím počtu žáků ruší učitelská místa, měly by se uvolněné zdroje využít také pro nasazení multiprofesních týmů.