Společně místo osamoceně: Proč existují kluby pro milovníky procházek

V pátek večer se v soumraku centrem Drážďan prochází kolona lidí. Mladí i starší lidé kráčí vedle sebe. Někteří drží v ruce kelímek s nápojem, někteří jsou ozdobeni světelnými řetězy, jiní mají s sebou své psy. V malých skupinkách si povídají – tu ještě zdrženlivě, jinde už živě.

To, co mohou kolemjdoucí zde v centru Drážďan pozorovat, je ještě mladý drážďanský klub pro procházky, který podle vlastních slov založil Konrad Höferth v červenci tohoto roku. „Prostě proto, že jsem sám měl chuť poznat nové lidi, protože můj okruh přátel je už velmi omezený,“ říká Höferth. Všechny přátele, které má, zná z práce.

Nový formát, ale žádný boom

Kluby pro procházky se proslavují díky sociálním médiím: Postupně vznikají ve stále více městech, například také v Berlíně, Lipsku, Frankfurtu nad Mohanem, Hamburku nebo Oldenburgu. Podle údajů organizátorů se někdy scházejí stovky lidí. 

Navzdory rychlému šíření by sportovní a sociální psycholog Jens Kleinert z Německé sportovní vysoké školy v Kolíně nad Rýnem nemluvil o boomu těchto klubů: „Mluvil bych prostě o novém formátu, který příjemným a milým způsobem doplňuje celou škálu možných nabídek.“

Překonání ostychu při oslovování lidí

V Drážďanech zná trasu takzvaný „Awareness-Team“, který vede skupinu a je kdykoli k dispozici jako kontaktní osoba. Moderátor během cesty klade otázky nebo zadává úkoly, aby účastníci navázali rozhovor. „Všichni chtějí to samé, jen si netroufají. My se postaráme o to, aby to právě nebylo překážkou v tom, skutečně poznat nové lidi,“ vysvětluje Höferth tuto podporu. „Už v polovině procházky má opravdu každý s kým si popovídat a možná už i nového kamaráda.“

26letá Vi-Anh objevila klub na Instagramu a účastní se ho od druhé procházky. Na své první setkání chtěla přijít s kamarádkou. Ta to však zrušila, a tak šla sama. „Zpočátku jsem měla opravdu nepříjemný pocit, ale ten rychle pominul,“ vzpomíná. „Netrvalo to ani dvě minuty, než mě oslovili první lidé.“ Mezitím díky tomuto klubu pro milovníky procházek už poznala i nové přátele.

Pohyb usnadňuje navazování kontaktů

Chodí se tu ne proto, aby se sbíraly kroky, vysvětluje Höferth: „Má to být vlastně spíš o navazování kontaktů a procházka je prostě jen důvod, proč se scházíme.“ Proto skupina ujde jen asi tři kilometry. „To zvládne každý,“ říká Höferth. 

„Pohyb usnadňuje navazování kontaktů v tom smyslu, že lidé vykonávají společnou činnost. A to je samozřejmě vždy jednodušší, než když by se lidé scházeli jen tak, aby se setkali, ale scházejí se, aby společně něco dělali,“ vysvětluje sportovní a sociální psycholog Kleinert.

V nízkých výkonnostních nárocích vidí také jeden z faktorů popularity klubů pro procházky. Jsou jakousi protiváhou výkonnostně orientovaných trendových sportů, jako je Hyrox nebo CrossFit, říká.

Formát, kterého se mohou zúčastnit všichni

Höferth chce účast co nejvíce zpřístupnit. Proto jsou trasy krátké a bezbariérové. Pro každou procházku hledá sponzory, aby mohl nabídnout nápoje a občerstvení.

Nelly je součástí Höferthova týmu pro zvyšování povědomí a účastní se každé z těchto procházek. „Se svými 45 lety jsem tam tak trochu jako maminka,“ žertuje. Zvláště si dala za úkol, „aby se vždy bral ohled na osoby se zdravotním postižením nebo také na starší generaci a aby trasy byly bezbariérové“. Podle organizátora Höfertha se každé procházky účastní i lidé na vozíku.

Procházky proti osamělosti

Odborník Kleinert vysvětluje, že osamělost je ve společnosti stále závažnějším problémem, který se snaží kompenzovat nabídky jako jsou kluby pro procházky. Podle panelové studie Německého institutu pro ekonomický výzkum (DIW) z roku 2025 se 19 procent Němců cítí osamělých někdy nebo častěji – před pandemií to bylo pouze 14 procent.

Podle Höfertha v tom hrají roli i sociální sítě. Popisuje to takto: „S kýmkoli se dá spojit úplně snadno, ale jde jen o povrchní vztahy a ne o přátelství v reálném životě.“ To samé pozoruje i v klubu pro procházky. Kleinert k tomu dodává, že lidem nestačí mít kontakty pouze přes sociální sítě. „To je něco jiného než mít fyzický kontakt a opravdu cítit někoho vedle sebe.“