Mohl by se prosadit i jako Marlboro Man: vysoký, sportovní, charismatický. Dean Reed však USA opustil a v NDR se stal ikonou. 40 let po jeho smrti 13. června 1986 zůstává „Červený Elvis“ jednou z nejkontroverznějších postav studené války.
Kolem jeho údajné sebevraždy v roce 1986 se dodnes šíří pověst, že ho zavraždila Stasi. Historik NDR Stefan Wolle tomu však nevěří: „To bych Stasi nepřipisoval. To prostě nebyl její styl,“ říká vědecký poradce Muzea NDR pro Německou tiskovou agenturu.
Reed, narozený v roce 1938 v Denveru v Coloradu, si v Latinské Americe udělal jméno jako rock’n’rollový zpěvák. V 60. a 70. letech se stále více profiloval politicky, protestoval proti válce ve Vietnamu a politice USA. Pohyboval se v kruzích levicových mezinárodních aktérů – od chilského prezidenta Salvadora Allendeho až po palestinského vůdce Jásira Arafata.
Na počátku 70. let nakonec otevřel neobvyklou kapitolu: po setkání s lipskou učitelkou Wiebke Dorndeckovou na festivalu dokumentárních filmů v Lipsku v roce 1971 si ji vzal, usadil se v NDR a stal se tam hvězdou.
V „dělnicko-rolnickém státě“ vystupoval Reed jako zpívající kovboj, zpíval v němčině, angličtině a španělštině a hrál ve filmech – často jako westernový hrdina. Vedení NDR ho prezentovalo jako pokořeného Američana, který se vědomě rozhodl pro socialismus.
„Skutečnost, že pocházel z USA a byl již znám jako rock’n’rollový zpěvák a herec, byla sama o sobě něčím výjimečným. NDR na to byla hrdá a odpovídajícím způsobem to propagovala,“ říká historik Wolle.
Zároveň byl Reed více než jen politickou figurkou. Byl považován za charismatického, přístupného, komunikativního – za baviče, který oslovoval své publikum. Podle Wolleho se většinou vyhýbal otevřeným ideologickým prohlášením. Ačkoli se vyjadřoval proti americkému imperialismu, jasná identifikace s politickým systémem NDR se nekonala.
Vedení NDR to stačilo: „Samotná skutečnost, že byl v NDR přítomen, stačila z politického hlediska,“ říká Wolle. „Byl za mír, za spravedlnost, za svobodu a demokracii. Ale nikdy to neřekl přesněji. Jako popový zpěvák to ostatně ani nemusel.“
Historik popisuje Reeda jako „velmi sympatického, ale také chytrého a inteligentního muže, který však disponoval značnou naivitou
a proto se pak vyhýbal skutečným politickým rozporům“.
Reed prý vždy žil v rozporu: „Na jedné straně mohl jako občan USA cestovat po světě, jak se mu zachtělo. A zároveň akceptoval skutečnost, že to neplatilo pro velkou většinu, tedy pro drtivou většinu, 99,9 procenta občanů NDR,“ říká Wolle.
Tato ambivalence poznamenala jeho život. Zatímco se veřejně ztotožňoval s NDR, v soukromí se projevovaly pochybnosti a rozpory. „Tento rozpor je tak zřejmý, že se mu nelze vyhnout,“ říká historik.
Jeho manželství s Wiebke Dorndeckovou se rozpadlo, v roce 1981 se oženil s herečkou Renate Blumeovou. Očití svědci vyprávějí o napětí a konfliktech. Podle protokolu úředníků v roce 1982 křičel na příslušníky lidové policie NDR, když ho zastavili kvůli překročení rychlosti: „Ty státní limuzíny, které mě právě předjely rychlostí 160 kilometrů za hodinu, si nezapisujte. Tady je to jako ve fašistickém státě. Stejně jako většina z 17 milionů lidí v této zemi toho mám už plné zuby!“
Reed byl v krizi. Mezitím byl v NDR jako zpěvák a herec stále méně žádaný. 13. června 1986 náhle zmizel. Jeho vdova Blume vzpomíná v dokumentárním filmu „Der rote Elvis“: „Sbalil si tašku a řekl, že jde za lidmi, kteří ho milují. Neuvedl však žádný konkrétní cíl cesty.“
O několik dní později byl Reed nalezen mrtvý na břehu Zeuthenského jezera u Berlína. Jeho 15stránkový rozloučkový dopis zmizel až do konce NDR v aktech Stasi.
„Moje smrt nemá nic společného s politikou,“ napsal v něm „zpívající kovboj“. Ale smrt byla politickou záležitostí první třídy. Šéf SED Erich Honecker, kterého Reed v dopise výslovně pozdravil, vydal prohlášení, že šlo o nešťastnou náhodu. Na Západě se objevily domněnky, že Stasi mohla Reeda odstranit, protože plánoval návrat do USA. Až dodnes se drží domněnky, že rozloučený dopis mohl být sepsán Stasi.
Historik Wolle říká: „Strašně se pohádal se svou ženou a to ho všechno tak deprimovalo a zničilo a možná k tomu přispěla i poněkud obtížná politická situace.“ A: „Neexistují ani žádné náznaky, že by v tom měla prsty Stasi. Bylo to zřejmě skutečně motivováno osobními důvody.“
Deník „Bild“ zveřejnil v roce 2004 dopis na rozloučenou, který byl do té doby držen pod zámkem. Dopis se nyní objevil v „nějakém berlínském archivu“
, uvádí se v novinovém článku – bez bližších podrobností. Kopie dokumentu byla deníku předána anonymně.
Smrt se stala politickým tématem. Zatímco vedení NDR hovořilo o nešťastné náhodě, kritici na Západě viděli možnou souvislost s Reedovou rostoucí nespokojeností a úvahami o opuštění země. V jeho rozloučkovém dopise se naopak píše, že jeho smrt „nemá nic společného s politikou“.
Dopis je dnes uložen ve Spolkovém archivu, vysvětluje Simone Uthleb, tisková mluvčí Muzea NDR. Muzeum však ve svém depozitáři uchovává některé Reedovy předměty, mezi nimi svatební fotografii a gramofonovou desku. Další exponáty jsou vítány: „Pokud má někdo předměty nebo celou sbírku a chce je svěřit do dobrých rukou, rádi je převezmeme,“ říká Uthleb.
Copyright 2026, dpa (www.dpa.de). Všechna práva vyhrazena
