V saských lesích rostou houby – ale ne všude

Pro sběratele hub se tento víkend může vyplatit výlet do saských lesů. „Houby raší,“ raduje se houbařský odborník a provozovatel houbařské školy ve Vogtlandu Steffen Schmidt. To platí zejména tam, kde v posledních dnech dostatečně pršelo, jako například ve Vogtlandu a v Krušných horách. 

„V současné době se nacházejí klasické jedlé houby, jako je hříbka, hlíva vlnitá, hlívy kaštanové a různé druhy hlívy. Je tu i hlíva perlovitá,“ říká Schmidt.

Jiná situace je v Chemnitzu a jeho okolí. „U nás se to zatím nevyplatí,“ říká Wolfgang Friese, houbařský odborník z Německého svazu pro ochranu přírody (NABU) v Sasku. Tam zatím chybí déšť. „Povětrnostní podmínky se regionálně velmi liší. Jsou místa, kde v určitých obdobích opravdu více či méně pršelo, a pro houby se pak musí všechno sešlápnout.“

Domluvte si konzultaci předem

Kdo sbírá houby a chce si nechat svůj úlovek zkontrolovat odborníkem, měl by se předem telefonicky obrátit na některého z houbařských poradců a domluvit si termín. Německá společnost pro mykologii vede na internetu seznam kontaktů, pomocí kterého lze vyhledat odborníky po celé zemi. „Je třeba si uvědomit, že všichni tito lidé to dělají dobrovolně,“ říká Schmidt. Při konzultaci se houby nejen třídí, ale také se o nich podávají vysvětlení. To může někdy trvat i hodinu, spontánně se to nedá zvládnout.

Na konzultaci by sběratelé měli přinést celou houbu a neodřezávat ji nožem, ale vyjmout ji z půdy i s částí, která v ní zůstala. „A ještě jedna důležitá věc: dotýkejte se ho co nejméně a zejména ne na třeňi,“ zdůrazňuje Schmidt. Právě tam se totiž nacházejí důležité znaky. „Pokud je to možné, uchopte houbu palcem a ukazováčkem nahoře a dole, nebo vlevo a vpravo na klobouku.“

Tyto houby se často zaměňují

Podle odborníka se často zaměňují například hříbky a žlučák. Ten sice není jedovatý, ale kvůli své žlučově hořké chuti je nepoživatelný. Nedávno přinesla jedna žena na konzultaci také hlívu krásnou. Sousedka jí prý řekla, že všechny houby s trubičkami jsou jedlé. „To ale není pravda. Hlíva krásná je jedovatá houba a tady ve Vogtlandu-Erzgebirge se vyskytuje poměrně často.“

Stále se také stává, že se perlovka zaměňuje s jedovatým hnědým muchomůrkou, která se ve Vogtlandu rozšířila teprve před několika lety a mnoha lidem je neznámá. Schmidt má pro rozlišení připravený jednoduchý trik: „Když z tohoto hnědého muchomůrky stáhnete kloboukovou blánu, klobouk pod ní je chromově žlutý, opravdu sytě chromově žlutý. Pokud stáhnete kloboukovou blánu z perlovky, je klobouk bílý nebo velmi lehce načervenalý.“ Podle odborníka se jedná o „stoprocentní“ rozlišovací znak.

Jak horko a sucho ovlivňují houbařskou sezónu

Podle odborníků není jasné, zda se horké léto a dlouhé sucho dlouhodobě projeví na houbách. „V přírodě to nikdo nedokáže předpovědět,“ říká Schmidt. Když v létě jednou během několika dní spadlo hodně deště, poté už nerostl ani jediný houba.

Nyní to však vypadá jinak. Déšť z minulého víkendu něco způsobil: „V současné době houby raší v oblastech, kde teď pršelo, ale je patrné, že některé druhy chybí nebo chybí celý rod.“ Naopak se letos nacházejí i vzácné boletky. Regionálně se to velmi liší.

Klimatická změna posouvá houbařskou sezónu

Celkově je podle Frieseho klimatická změna již patrná. Například podzimní houby se posunuly na pozdější termín. Sběr hub se stává nepředvídatelnějším. „Dříve se říkalo, že existuje jarní, letní a podzimní období, a to bylo do jisté míry spolehlivé, ale počasí se stalo mnohem proměnlivějším a to má své důsledky.“ 

Na houbařské výstavě v Klosterbuchu minulý víkend bylo například vystaveno 140 druhů hub. Dříve jich v tomtéž ročním období bývalo více než 200. Zda bude houbařská sezóna po mimořádně horkém a suchém létě celkově horší, nelze podle Fielera předpovědět.