Dřevokaz a dětská vanička – údržba varhan je stále náročnější

Michael Wetzel si prohlíží ozdobu historických varhan v pevnostním kostele v Pomßenu a ukazuje na malou oranžovohnědou hromádku dřevěného prachu. „To pochází z nástroje,“ říká varhanář. Tyto drobky nevěstí nic dobrého, neboť znamenají, že varhany postavené v roce 1671 napadá dřevokazný hmyz. Odborníci mají s bojem proti němu potíže – a tento hmyz není jediným problémem, který stále více ztěžuje zachování saských kostelních varhan. 

Svobodný stát disponuje v rámci Německa velmi cenným varhanním dědictvím, říká Tobias Haase, odborný zástupce pro varhanní záležitosti u Evangelicko-luteránské zemské církve v Sasku. Z celkových 1 450 varhan v kostelech je 1 000 starších než 100 let. 80 nástrojů dokonce pochází z doby před rokem 1800 a je zapsáno jako samostatné památky. 

Avšak ani slavná historie ani velká jména varhanního stavitelství, jako jsou Silbermann a Hähnel, nechrání tyto nástroje před problémy současnosti. A těch je mnoho, jak říká odborný poradce Haase. 

S dřevokazným hmyzem ve slepé uličce

V případě dřevokazného hmyzu jde například o dilema, že žádná z účinných prostředků k jeho hubení již není povolena. „Na jedné straně stojí ochrana zdraví a přírody, na druhé zachování kulturních památek.“ Haase odhaduje, že dřevokazným červem je napadeno 10 až 20 procent kostelních varhan v Sasku. 

Na nejstarších dochovaných hratelných varhanách v Sasku, které se nacházejí v Pomßenu v okrese Lipsko, odstraňuje varhanář Wetzel štětcem dřevěný prach – stopy napadení – ze štěrbin. „To je ale nepořádek,“ nadává. Proti hmyzu může použít pouze takzvané inhibitory línání. „Pokud jich tam dám příliš málo, nedosáhnu smrti červů, ale naopak u nich vyvolám rezistenci.“ Zplynování je sice ještě možné, ale extrémně náročné a drahé. „Co se týče dřevokazného hmyzu, jsme právě v slepé uličce,“ říká odborný poradce Haase.

Důsledky klimatických změn jsou patrné i v kostelech. „Ještě před deseti lety byla naším velkým tématem plíseň. Dnes se tomu dá stěží uvěřit, že jsme si přáli více sucha,“ říká Haase. „Dnes truchlíme nad každým procentem vlhkosti vzduchu, o které jsme přišli.“

Sucho má negativní vliv na nástroje

Pro varhany je ideální rozmezí relativní vlhkosti vzduchu od 50 do 70 procent. Pokud se kvůli rostoucímu horku a suchu vlhkost dostane pod tuto hranici, dřevo se mění. „Rozměry se mění, vznikají napětí, dochází k zasekávání. Navíc se to projevuje i takzvanými ‚heulery‘: stisknete klávesu a ta se nevrátí zpět nahoru,“ vysvětluje Haase, který je sám vyučeným varhanářem.

Aby tento problém zmírnily, hledají farní sborové rady jednoduchá a cenově dostupná řešení. Osvědčila se dětská vanička naplněná vodou, přes kterou se přehodí ručníky. „Tím si zajistíte ochranu na jeden až dva týdny,“ říká Haase. 

V půvabném kostele v Pomßenu je kantorka Cornelia Schneiderová velmi dobře obeznámena s higrometry, tedy přístroji na měření vlhkosti. I ona říká: „Kostely jsou příliš suché.“ Součástí její práce je obcházet kostely a dbát na to, aby v oltářních prostorách byla zachována určitá vlhkost. Rostoucí sucho postihuje nejen varhany, ale veškerá umělecká díla a vybavení v kostelech. 

Ubytující se počet farníků, menší využití

Kostelní hudebnice Schneiderová navíc poukazuje na zcela zásadní vývoj, který má dopad na zachování varhan: klesající počet členů farnosti. V důsledku toho se nástroje prostě méně používají – a to jim neprospívá. Varhany je třeba rozhýbat – doslova je třeba pravidelně vytahovat všechny registry.

Ona sama má na 70 % úvazku na starosti deset kostelů v okolí Lipska. „To znamená hodně ježdění, hodně organizace,“ říká Schneiderová. Místo toho, aby seděla za stolem, by raději hrála na varhany. V důsledku strukturálních změn v církvi však dochází spíše ke snižování počtu pracovních míst a zvětšování spádových oblastí.

Varhanám v Pomßenu se díky jejich výsadnímu postavení daří v tomto ohledu relativně dobře. Podpůrný spolek, jehož spoluzakladatelem je bývalý profesor hudební akademie Roland Börger, se nejprve zasloužil o její rekonstrukci a nyní podporuje i pravidelnou údržbu. „Je to nástroj, který zvukově naprosto vybočuje z řady,“ rozplývá se.

Vytvořit lobby pro varhany

Na otázku, co je největší starostí při zachování saského pokladu kostelních varhan, profesor Börger třese palcem o ukazováček a tím beze slov říká: peníze. Varhanář Wetzel to vidí zásadněji. „Je pro mě bolestné, že s naší kulturou zacházíme jako s nevlastním dítětem,“ říká.

V zemském církevním úřadu však odborný zástupce pro varhany nechce malovat příliš černé scénáře. „Co funguje překvapivě dobře, jsou varhanní koncerty. Tam je poptávka,“ říká Tobias Haase. Z jeho pohledu jde o to, nadchnout pro tento nástroj i lidi mimo okruh členů církve. „Musíme vytvořit lobby pro varhany,“ říká.