Publikum udává tón při "zpěvu pod dohledem"

"Zpívání je prostě neuvěřitelně osvobozující"

Maria Hahn sedí v první řadě. Nosí tričko s logem akce - nakresleným ohněm - a každý měsíc přichází s kamarádkou. "Stal se z toho opravdu rituál," říká rodačka z Drážďan, která také zpívá ve sboru. "Pokaždé se na to těším, protože vím, že se pak budu cítit lépe, protože zpěv je tak osvobozující."

"Od začátku do konce se cítíte začleněni a podporováni," souhlasí její společnice Yvonne Löfflerová. "Jednou si obnovíte myšlenky a pak zase vyrazíte svěží. O tom vlastně celý zdejší večer je." Atmosféru popisuje jako nezaujatou a nehodnotící. "Díky tomu je to celé tak příjemné a snadné."

"Pak se to musíte naučit"

Pokud se Dirks a Kappenstein zaseknou, nechají se vést publikem: "My to neumíme," přiznává Dirks během německého rapu Tau mich auf od Zartmanna. "Tak se to musíte naučit," odpoví pohotová žena z publika. A vyrazí. Kytarista pak překvapivě rychle najde melodii a účastníci převezmou iniciativu, když dojde na zpěv.

Jednou sál ztichne, protože ani oba "pečovatelé", ani diváci z hlavy nevědí, jak končí "Moonlight Shadow" od Mikea Oldfielda. Nevadí - pokračují kytarovou klasikou "Wonderwall" od Oasis, kterou všichni z plných plic zpívají.

Publikum je věkově smíšené (Kappenstein odhaduje věk mezi 25 a 75 lety), ale ženy mají jasnou převahu. "Myslím, že je tu mnohem větší otevřenost a nestrannost," předpokládá Kappenstein. Ženy jsou ochotnější zpívat spolu, i když nejsou zpěvačky.

Bujará atmosféra a překvapivé písně

Muži si také stále častěji nacházejí cestu ke společnému zpěvu. Jedním z nich je Martin Vogt. Na večer spontánně pozval svou přítelkyni a účastní se ho poprvé. "Nádhera, velmi příjemná atmosféra, velmi uvolněná, líbí se mi to," říká o přestávce. "Společné zpívání, překvapení z toho, jaké písničky lidé chtějí, jaké písničky se jim líbily dřív." Vogt však žádné vlastní návrhy nemá: "Nemůžu si vymyslet žádnou písničku, protože se strašně bojím."

Nápad poskytla společná bytová party

Nápad na koncept vznikl na společné bytové party, které se Dirks a Kappenstein společně zúčastnili. "Vlastně jsem se chtěl rozloučit v devět hodin," vzpomíná Dirks. Pak mu ale někdo podal kytaru s komentářem: "Zahraj ještě jednou!" Dirksen se na to podíval. Nakonec večer skončil až ve tři hodiny ráno. "Tehdy jsme si uvědomili, jaká je to radost podívat se společně na to, jaké skladby se nám honí hlavou."

Přesto trvalo několik let, než se v roce 2017 uskutečnil první ročník "Zpívání pod dohledem". "V určitém okamžiku Demian řekl: Pojďme do toho hned," říká Dirks. Organizátor reagoval poněkud skepticky, ale dal jim dvěma šanci. "A pak to rostlo a rostlo."

"Supervised Singing" si už dávno našlo své věrné fanoušky. Další dubnový ročník je už dávno vyprodaný, vstupenky jsou k dispozici opět jen na květen.

Copyright 2026, dpa (www.dpa.de). Všechna práva vyhrazena