Michael Wetzel si prohlíží ozdobu historických varhan v pevnostním kostele v Pomßenu a ukazuje na malou oranžovohnědou hromádku dřevěného prachu. „To pochází z nástroje,“ říká varhanář. Tyto drobky nevěstí nic dobrého, neboť znamenají, že varhany postavené v roce 1671 napadá dřevokazný hmyz. Odborníci mají s bojem proti němu potíže – a tento hmyz není jediným problémem, který stále více ztěžuje zachování saských kostelních varhan. Svobodný stát disponuje v rámci Německa velmi cenným varhanním dědictvím, říká Tobias Haase, odborný zástupce pro varhanní záležitosti u Evangelicko-luteránské zemské církve v Sasku. Z celkových 1 450 varhan v kostelech je 1 000 starších než 100 let. 80 nástrojů dokonce pochází z doby před rokem 1800 a je zapsáno jako samostatné památky. Avšak ani slavná historie ani velká jména varhanního stavitelství, jako jsou Silbermann a Hähnel, nechrání tyto nástroje před problémy současnosti. A těch je mnoho, jak říká odborný poradce Haase. V případě dřevokazného hmyzu jde například o dilema, že žádná z účinných prostředků k jeho hubení již není povolena. „Na jedné straně stojí ochrana zdraví a přírody, na druhé zachování kulturních památek.“ Haase odhaduje, že dřevokazným červem je napadeno 10 až 20 procent kostelních varhan v Sasku. Na nejstarších dochovaných hratelných varhanách v Sasku, které se nacházejí v Pomßenu v okrese Lipsko, odstraňuje varhanář Wetzel štětcem dřevěný prach – stopy napadení – ze štěrbin. „To je ale nepořádek,“ nadává. Proti hmyzu může použít pouze takzvané inhibitory línání. „Pokud jich tam dám příliš málo, nedosáhnu smrti červů, ale naopak u nich vyvolám rezistenci.“ Zplynování je sice ještě možné, ale extrémně náročné a drahé. „Co se týče dřevokazného hmyzu, jsme právě v slepé uličce,“ říká odborný poradce Haase. Důsledky klimatických změn jsou patrné i v kostelech. „Ještě před deseti lety byla naším velkým tématem plíseň. Dnes se tomu dá stěží uvěřit, že jsme si přáli více sucha,“ říká Haase. „Dnes truchlíme nad každým procentem vlhkosti vzduchu, o které jsme přišli.“ Pro varhany je ideální rozmezí relativní vlhkosti vzduchu od 50 do 70 procent. Pokud se kvůli rostoucímu horku a suchu vlhkost dostane pod tuto hranici, dřevo se mění. „Rozměry se mění, vznikají napětí, dochází k zasekávání. Navíc se to projevuje i takzvanými ‚heulery‘: stisknete klávesu a ta se nevrátí zpět nahoru,“ vysvětluje Haase, který je sám vyučeným varhanářem. Aby tento problém zmírnily, hledají farní sborové rady jednoduchá a cenově dostupná řešení. Osvědčila se dětská vanička naplněná vodou, přes kterou se přehodí ručníky. „Tím si zajistíte ochranu na jeden až dva týdny,“ říká Haase. V půvabném kostele v Pomßenu je kantorka Cornelia Schneiderová velmi dobře obeznámena s higrometry, tedy přístroji na měření vlhkosti. I ona říká: „Kostely jsou příliš suché.“ Součástí její práce je obcházet kostely a dbát na to, aby v oltářních prostorách byla zachována určitá vlhkost. Rostoucí sucho postihuje nejen varhany, ale veškerá umělecká díla a vybavení v kostelech. Kostelní hudebnice Schneiderová navíc poukazuje na zcela zásadní vývoj, který má dopad na zachování varhan: klesající počet členů farnosti. V důsledku toho se nástroje prostě méně používají – a to jim neprospívá. Varhany je třeba rozhýbat – doslova je třeba pravidelně vytahovat všechny registry. Ona sama má na 70 % úvazku na starosti deset kostelů v okolí Lipska. „To znamená hodně ježdění, hodně organizace,“ říká Schneiderová. Místo toho, aby seděla za stolem, by raději hrála na varhany. V důsledku strukturálních změn v církvi však dochází spíše ke snižování počtu pracovních míst a zvětšování spádových oblastí. Varhanám v Pomßenu se díky jejich výsadnímu postavení daří v tomto ohledu relativně dobře. Podpůrný spolek, jehož spoluzakladatelem je bývalý profesor hudební akademie Roland Börger, se nejprve zasloužil o její rekonstrukci a nyní podporuje i pravidelnou údržbu. „Je to nástroj, který zvukově naprosto vybočuje z řady,“ rozplývá se. Na otázku, co je největší starostí při zachování saského pokladu kostelních varhan, profesor Börger třese palcem o ukazováček a tím beze slov říká: peníze. Varhanář Wetzel to vidí zásadněji. „Je pro mě bolestné, že s naší kulturou zacházíme jako s nevlastním dítětem,“ říká. V zemském církevním úřadu však odborný zástupce pro varhany nechce malovat příliš černé scénáře. „Co funguje překvapivě dobře, jsou varhanní koncerty. Tam je poptávka,“ říká Tobias Haase. Z jeho pohledu jde o to, nadchnout pro tento nástroj i lidi mimo okruh členů církve. „Musíme vytvořit lobby pro varhany,“ říká. Copyright 2026, dpa (www.dpa.de). Všechna práva vyhrazenaS dřevokazným hmyzem ve slepé uličce
Sucho má negativní vliv na nástroje
Ubytující se počet farníků, menší využití
Vytvořit lobby pro varhany