Škrty ohrožují digitalizaci kulturního dědictví v Sasku

Saské knihovny a muzea se cítí brzděny v digitalizaci kulturních památek kvůli plánovaným škrtům v dvojletém rozpočtu Svobodného státu. S prostředky vyčleněnými v návrhu rozpočtu nebude možné provést komplexní digitalizaci dalších historických dokumentů a filmů, vysvětlila Katrin Stump, generální ředitelka Saské zemské knihovny – Státní a univerzitní knihovny (SLUB). Při digitalizaci kulturního dědictví by tak byly instituce odkázány samy na sebe.

Sbírky si nemohou dovolit nákladná individuální řešení

„Místo zavedené centrální infrastruktury by bylo nutné zavádět dražší individuální řešení, která si právě mnoho institucí a aktérů ve venkovských oblastech nemůže dovolit. Zejména u audiovizuálního dědictví navíc hrozí, že významné historické svědectví bude navždy ztraceno kvůli hrozícímu rozkladu materiálu, pokud je v příštích letech nedigitalizujeme,“ argumentovala Stumpová.

Část fondů je již digitalizována

Sasko podporuje digitalizaci fondů institucí prostřednictvím programu pro vědu a kulturu a programu na ochranu audiovizuálního dědictví v Sasku. Projekt řídí SLUB. Podle jejích údajů bylo již zpřístupněno více než 18 milionů stran textu a obrázků a přes 110 000 minut zvukových a filmových záznamů po celém světě. Jen v roce 2025 bylo zaznamenáno přibližně šest milionů přístupů k takzvaným digitalizátům. Cílem je digitálně zachovat saské kulturní dědictví a zajistit jeho mezinárodní viditelnost.

Originální dokumenty jsou ohroženy rozkladem

V uplynulých letech se z četných institucí a soukromých sbírek podařilo digitalizovat významné historické prameny, jako jsou regionální deníky a týdenní zpravodajství, stejně jako texty, fotografie a filmový materiál týkající se saské průmyslové, sportovní, hudební a každodenní kultury, uvedli organizátoři. Média, která jsou často ohrožena přirozenými procesy rozkladu, by díky digitalizaci byla nejen zachována pro budoucí generace, ale částečně také poprvé zpřístupněna veřejnosti. 

Muzea chtějí své poklady zviditelnit digitálně

„Bez krajského digitalizačního programu by naše poklady nebyly tak viditelné a především by se s nimi nedalo pracovat. To si jednotlivé muzeum sotva může dovolit, a naše malé muzeum už vůbec ne,“ zdůraznila Daniela Simon z Německého muzea židlí v Rabenau. Teprve od té doby, co lze sbírku prezentovat v digitálních formátech, se na muzeum obrátili odborníci na nábytek a design, sběratelé, vědci, spisovatelé a muzejní odborníci, aby mohli pracovat se zaznamenanými daty. Digitální viditelnost má pro muzeum stejný význam jako samotná ochrana předmětů.