Jak se pomáhá lidem bez domova v chladném počasí

Na trávníku před budovou, v níž sídlí Oáza Diakonie v Lipsku, stojí několik stanů. Mezi nimi, na chodníku a u laviček, se zdržuje asi půl tuctu lidí, mužů a žen středního věku. Dveře Diakonie se otevírají prakticky každou minutu, z budovy vycházejí další lidé, jiní do ní vstupují. Zde dostávají lidé bez domova podporu.

Ale tak klidné, jak toto místo v tento podzimní středeční ráno působí, tu nebylo vždy. Na konci loňského roku město Lipsko tento prostor vyklidilo – částečně i přes odpor lidí bez domova. Na dotaz město označuje takové vyklízení za „krajní řešení“. Tím se totiž bezdomovectví pouze vytlačuje, nikoli však odstraňuje. Proto se podle sociálního úřadu klade důraz především na terénní práci. Podle údajů města však dosud nedošlo u žádné z „osob tábořících před Oázou“ k zprostředkování ubytování v noclehárnách. 

Nikdo neví, kolik je bezdomovců

Podle Benjamina Müllera nelze počet bezdomovců přesně vyčíslit. Ředitel Oase Leipzig však předpokládá, že se tento problém v důsledku rostoucích nájmů v Lipsku spíše prohloubil. Způsob, jakým společnost s tímto tématem zachází, je „známkou její vyspělosti“, uvedl Müller. „Zajištění a financování bezpečného bydlení by se mohlo stát jednou z nejdůležitějších otázek naší blízké budoucnosti a představuje extrémně výbušné sociální téma.“

V Sasku bylo k 31. lednu 2026 kvůli bezdomovectví ubytováno celkem 5 590 osob. Více než tři čtvrtiny z nich neměly německé státní občanství, jak vyplývá z publikace Krajského statistického úřadu. V této statistice jsou však zahrnuty pouze osoby, které byly k danému datu ubytovány v nějakém zařízení. Patří sem například nouzová a společná ubytování, jak úřad na dotaz sdělil. Bezdomovci, kteří pouze dočasně hledají pomoc v denním centru, do této statistiky tedy nepatří. Skutečný počet lidí v nouzi je proto pravděpodobně vyšší.

V Drážďanech fungují noční kavárny, které chrání před chladem

Nabídky pomoci pro lidi bez domova nejsou jen v Lipsku. V Drážďanech nabízejí církve každý rok od začátku listopadu do konce března nocleh. Letos byla poptávka po noclehách větší než před rokem, uvedl Gerd Grabowski, koordinátor nočních kaváren. Z toho však nelze vyvodit nárůst bezdomovectví. V posledních dnech už totiž bylo chladno, vysvětlil Grabowski.

Stejně jako Müller z organizace Oase Leipzig se i Grabowski domnívá, že skutečný počet lidí bez domova lze jen těžko zjistit. V nočních kavárnách se za sezónu uskuteční přibližně 2 800 přenocování. Mezi nimi jsou však i lidé, kteří přicházejí opakovaně, uvedl Grabowski. S až 270 dobrovolníky jsou dobře připraveni.

Třetí zima pod širým nebem

Pro 36letou hubenou ženu je Oase v Lipsku útočištěm – už zase. Je vyučená administrativní pracovnice a nyní prožívá svou třetí zimu bez bydlení, řekla. V práci ji propustili, protože „není zrovna ranní ptáče“, o pronajatý byt přišla, protože neodnesla odpadky ze společné chodby. Nyní chce opět sbalit stan a jít dál. Kam? To neví. Jen na hlavní nádraží by jít nechtěla. Tam prý někdy dochází ke konfliktům s ostatními bezdomovci. Takovýto jednotlivý příběh však není reprezentativní pro život bezdomovců. 

Diakonie totiž podle vlastních údajů denně pečuje o téměř 100 lidí a navíc si tam 1 600 osob zřídilo poštovní adresu. Tu potřebují, aby získali potvrzení o nároku na bydlení. Během dne se v Oase podává za 2,50 eura oběd i snídaně; v budově na Nürnberger Straße je také možnost bezplatného sprchování a praní prádla a k dispozici je i sociální poradenství. 

Zátěž nájemného v Lipsku dosáhla kritické hranice

Podle odborníka Müllera je Lipsko vedle Berlína městem, které v posledních letech zaznamenalo největší příliv obyvatel. To má dopad na výši nájemného. Průměrná celková zátěž nájemného u lipských domácností činila v roce 2024 30 procent, jak vyplývá ze sociální zprávy města.

Mezi jednotlivými domácnostmi však existují rozdíly. Podle obecního průzkumu mezi občany vynaložilo 20 procent domácností s nejnižšími příjmy na nájem 43 procent svého čistého příjmu, zatímco u pětiny domácností s nejvyššími příjmy to bylo pouze 20 procent. Obecně platí, že nájemní zátěž přesahující 30 procent je považována za problematickou, protože v takovém případě často nezbývá dostatek peněz na živobytí.

Jak sděluje město Lipsko, v loňském roce bylo v městských nouzových ubytovnách ubytováno 965 osob, z nichž asi třetinu tvořily ženy. Muži a ženy, kterým organizace Oase poskytuje podporu během dne, nejsou v městských statistikách automaticky zaznamenáni. K tomu se přidává skutečnost, že nemalá část dotčených osob, zejména žen, svou bezdomovost skrývá, jak vysvětlil Müller.

Sheltersuits nejsou dlouhodobým řešením

Ne všichni bezdomovci však mohou nabídku města využít. Překážkou jsou například domácí zvířata a společných noclehů pro páry je jen málo, uvedl Müller. Kromě toho se ubytovací zařízení často nacházejí na okraji města a nejsou vždy dobře dostupná.

V Lipsku se v posledních týdnech ve zvýšené míře sbíraly „sheltersuits“. Jedná se o nepromokavé bundy, které lze přeměnit na spací pytel a které se rozdávají lidem bez domova. Müller to sice považuje za smysluplný nápad prozatím, ale za dlouhodobé řešení je nepovažuje. „V bohaté společnosti nemůže být cílem, abychom se o lidi bez domova starali pouze venku. Musíme z těchto lidí opět udělat členy naší společnosti.“

Národní akční plán proti bezdomovectví Spolkového ministerstva pro bydlení počítá s překonáním bezdomovectví do roku 2030. Müller pochybuje, že tohoto cíle bude dosaženo. Jsou to podle něj pouze „morální prohlášení o vůli“, ve státním rozpočtu na to chybí prostředky, uvedl. Oáza Diakonie, kterou provozují dobrovolníci i placení zaměstnanci, je podle vlastních údajů financována městem Lipsko, církví a z darů. 

Tělocvičny jako místo k přenocování

Aby bylo možné lidem bez domova poskytnout krátkodobé útočiště, navrhuje Müller využít tělocvičny jako místa k přenocování. Následujícího rána by se po úklidu mohla opět konat školní tělocviková výuka, uvedl. Kromě toho je třeba více investovat do vzdělávání.

Ačkoli lidé v nouzi v lipské Oase pocházejí z „pestrého prostředí“, existuje souvislost mezi nedokončeným školním vzděláním a bezdomovectvím, vysvětlil Müller. V samotném zařízení „Oase“ jsou nyní zaměstnáni dva bývalí bezdomovci, uvedl. Ti se vrátili k normálnímu životu.