"Ó, Arzgebirgu, jak jsi krásný," napsal Anton Günther v roce 1927, "se svými lesy, loukami, Bargem na Tolu". Toto vyznání lásky k rodné zemi je jen jednou z více než 100 písní, v nichž zpíval o tomto kraji a jeho lidech - v nářečí. Mnohé z nich dnes patří ke Krušným horám stejně neodmyslitelně jako umělecká řemesla a hornické průvody. Günther se narodil před 150 lety v Gottesgabu - dnešním Božím Daru v České republice. Proslavil se nejen jako písničkář za hranicemi regionu. Jedním z těch, kteří Güntherovy písně provázejí od dětství, je Alexander Böhm z Jahnsdorfu. Ve svém domě má pověšené jeho portréty a přiznává: "Jsem velký fanoušek Antona Günthera." Všichni se na něj těší. V rukou drží tlusté album. Devětačtyřicetiletý muž v něm uchovává asi 400 pohlednic. Günther nebyl jen dialektový básník a skladatel. Je také považován za vynálezce písňové pohlednice. Jako vyučený litograf přišel s nápadem tisknout své texty a noty na pohlednice. Díky tomu se staly nejen široce známými, ale přinesly mu i další příjmy. První pohlednice, i když bez not, pochází z roku 1895 a byla věnována jeho písni "Drham is' drham". V té době Günther žil a pracoval daleko od domova svých rodičů v Praze. Mladý muž, který vyrůstal ve skromných poměrech v české části Krušných hor, milující přírodu, se chtěl stát lesníkem. Na toto vzdělání však neměl peníze. Když mu bylo šestnáct let, zemřela mu matka a zanechala po sobě manžela a sedm dětí. Anton se vyučil v litografické škole a pak odešel do Prahy, aby si vydělal peníze. Ve svém oboru byl tak dobrý, že dokonce dostal nabídku z Dánska. Když však jeho otec zemřel, vrátil se v roce 1901 do Gottesgabu, aby jako nejstarší syn živil rodinu. Přibližně o 100 let později se Böhm začal zajímat o Güntherovy písňové pohlednice. Mnohé z nich dnes stojí pár eur, ale některé rarity se prodávají za několik set eur, říká. "Sbírání těchto pohlednic je konečné," říká Böhm. Chtěl víc: "Mým snem bylo přispět k odkazu Antona Günthera vlastním dílem." Životopisy už existovaly a zpěv mu nijak zvlášť nešel. Proto zkoumal další téma a napsal o něm knihu: pamětní kameny na počest Antona Günthera. Kdo ostatně cestuje po Krušných horách, najde jméno dialektového básníka v hojném počtu: jsou po něm pojmenovány ulice, restaurace i vyhlídky. A také pamětní kameny se nacházejí na mnoha místech, nejen v Sasku. Böhm říká, že jich zná více než 50. Památníky se nacházejí také v České republice, Rakousku, Hesensku, Bavorsku, Bádensku-Württembersku a Dolním Sasku. Po druhé světové válce muselo mnoho Němců opustit své vesnice a města v tehdejším Československu a zapustit nové kořeny jinde. Písně Antona Günthera jim pomáhaly uchovávat vzpomínky na jejich domovinu. Některé texty však dnes vyvolávají otázky. V roce 1914 se Günther připojil k jásotu při vypuknutí první světové války a napsal píseň "Hurá! 's gieht lus'. Již o několik let dříve formuloval verše k jedné ze svých nejznámějších písní "Deitsch on frei wolln mr sei". Říká se v ní: "Poslední kapka krve jde do naší staré německé vlasti." Píseň si opakovaně přivlastňují pravicoví extremisté. NPD dokonce kdysi inzerovala slogan: "Náš Anton by volil NPD". Však tyto verše napsal několik desetiletí předtím, než hitlerovské Německo uvrhlo svět do největší katastrofy 20. století a nechalo mimo jiné vyvraždit šest milionů Židů. "Měl by se číst od doby, kdy byl zatčen," říká znalec Günthera Richard Glöckner o recepci Antona Günthera. "Byl to poměrně prostý člověk, který se nehodil do světové politiky." Třiatřicetiletý Glöckner vyrostl v Krušných horách a Güntherovy písně zná z dětských sborů a ze školy, říká. Je vystudovaný tenorista a působí v divadle Eduard-von-Winterstein-Theater v Annabergu-Buchholzu. Od roku 2022 tam vystupuje na jevišti s večerem Antona Günthera "Mei Harz braucht Lieder" - diváckým hitem. Ve hře vede dialog s básníkem, který se na jevišti objevuje jako loutka. Güntherovy texty vybízejí k nacionalistickým interpretacím, ví Glöckner. Chce je kriticky reflektovat a zároveň ukázat filantropické a kosmopolitní myšlenky, které se za písněmi skrývají. "I když jsou to hudebně poměrně jednoduché písně, mají širokou škálu textů," nadšeně dodává zpěvák. "Zabývají se velkými tématy touhy, jaká najdeme i v uměleckých písních Schuberta nebo Brahmse." Básník ukončil svůj život v roce 1937. Trpěl depresemi. Na jeho pohřbu v Gottesgabu se s ním údajně rozloučilo asi 7 000 lidí. Dialektický básník zažívá při 150. výročí nový humbuk. Na mnoha místech se mu vzdávají pocty písňovými recitály a je mu také věnován nový pamětní kámen. "So geht sächsisch" - zastřešující značka Svobodného státu Sasko - ho dokonce pojmenovala "Bobem Dylanem Krušných hor". Jeho texty odrážejí hluboký vztah mnoha lidí ke krajině a tradicím, vysvětluje Glöckner jeho neutuchající popularitu. "Texty dokáží tuto lásku neuvěřitelně dobře vyjádřit." Copyright 2026, dpa (www.dpa.de). Všechna práva vyhrazena"Drham is' drham" byla první písňová pohlednice
"Němec a svobodný" - jako básník dítě své doby
Anton Günther - "Bob Dylan Krušných hor?"
