Logo Die Sachsen News
powered by publizer® CMS

„Prostě jen věnovat svůj čas“ – dobrovolníci v hospici

„Prostě jen věnovat svůj čas“ – dobrovolníci v hospici
Rozhovory, společné hraní her a malé radosti – to je úkolem hospicových doprovodných pracovnic. (Foto: Produkce) / Foto: Katharina Kausche/dpa
Noviny, rozhovor nebo partička hry „Mensch ärgere Dich nicht“: Dobrovolníci přinášejí těžce nemocným lidem v hospici malé radosti. Co je k tomuto nasazení motivuje.

Zatímco hospicová doprovodkyně Brigitte Hartwich hovoří s jedním z hostů v hospici Marien v Drážďanech, muž se náhle rozpláče. Je těžce nemocný, ale v hospici je teprve krátce. Hartwichová ví, že ho tíží odloučení od jeho manželky. Tento den však pláče proto, že tam už nedostává denní noviny, které jinak vždy četl. Po rozhovoru mu dobrovolná pečovatelka obstarává obvyklou četbu, jak sama vypráví. Když mu noviny předává, znovu se mu do očí vhrnou slzy.

Přinášet radost i při omezených možnostech

Už asi pět let chodí Hartwich jednou týdně do hospicu Marien a navštěvuje tamní hosty. Je tam hospitalizováno dvanáct lidí s nemocí zkracující život. „Je opravdu důležité rozpoznat, co v rámci omezených možností přináší danému člověku radost, nebo mu prostě jen pomůže na něco jiného pomyslet. To je náš úkol, tak to vidím já,“ popisuje svou dobrovolnickou činnost.

V první řadě je tu pro hosty jako partnerka k rozhovoru. Důležité je nehodnotit a nevyjadřovat názory, které by u lidí mohly vyvolat negativní myšlenky. „Prostě jen naslouchat,“ říká. Rady by se měly dávat pouze v tom smyslu, že někoho povzbudíme, aby si ještě jednou promluvil s osobou, s níž má problém. 

K tomu přibývají malé radosti, které tam lidem přináší, jako je procházka nebo denní tisk.

Eva Ebertsederová se angažuje jako dobrovolnice v denním hospici Marien-Hospiz. Její den většinou začíná společnou snídaní, říká. I tam se hodně mluví. Hosté a dobrovolníci společně utvářejí den: chodí na procházky, vyrábějí ruční práce nebo hrají hry. Absolutní klasika v hospici, na tom se Ebertsederová a Hartwich shodují: klasická hra „Mensch ärgere Dich nicht“. 

Tisíce dobrovolníků v hospicové péči

V Sasku existuje podle údajů zemského ministerstva sociálních věcí 15 plně lůžkových hospiců pro dospělé a 54 ambulantních hospicových služeb. Marien-Hospiz je podle informací jeho mluvčí Sarah Zinn jediné stacionární hospicové zařízení v hlavním městě spolkové země.

Podle ministerstva působí pouze v ambulantních službách více než 2 700 dobrovolníků. Ohledně stacionárních hospiců ministerstvo žádné údaje nemá. Podle Zinnové je v hospici Marien v současné době aktivních 20 dobrovolníků, kteří se angažují v různých oblastech. Ne všichni dobrovolníci však doprovázejí hosty, někteří přicházejí také kvůli jednotlivým kreativním aktivitám nebo konkrétním úkolům, jako je péče o rostliny.

Proč se člověk rozhodne pro tuto dobrovolnickou činnost?

Když Ebertsederová vypráví lidem zvenčí o své dobrovolnické činnosti, většinou podle ní zazní v podstatě dvě věty: „Nech toho s tím tématem“ nebo „No, já bych to nedokázala.“ Takové věty známe všichni, říká.

Ebertsederová i Hartwichová se po úmrtí v rodině rozhodly pomáhat jako dobrovolnice v hospici. „Dělám to opravdu ráda, protože drtivá většina lidí je nesmírně vděčná za to, že je tu někdo, kdo si udělá čas a prostě jim věnuje svou pozornost,“ říká Ebertsederová o své motivaci. Hartwichová, která až do odchodu do důchodu pracovala jako zdravotní sestra a podolog, si podle vlastních slov přála i po skončení svého pracovního života mít nějaký úkol a tým.

Výměna zkušeností s různými lidmi je obohacující, zdůrazňuje Ebertsederová: „Známe teď opravdu neuvěřitelně mnoho lidí a každý z nich má naprosto zajímavý životní příběh. To se mi na tom líbí.“ I její vlastní vztah ke smrti se díky dobrovolnické činnosti změnil. 56letá žena říká: „Pro mě je teď mnohem snazší to jednoduše přijmout a hluboce si uvědomit, že to patří ke každému jednotlivému životu a že to není něco, co by se dalo odsunout stranou, ale že je to prostě součástí života.“

Dobrovolníci se speciálním výcvikem

Před zahájením činnosti absolvují dobrovolníci v Drážďanech výcvik v délce přibližně sto hodin, vysvětluje Ansgar Ullrich z Křesťanské hospicové služby v Drážďanech, který má na starosti výcvik hospicových doprovodů. Hartwich a Ebertseder zde absolvovali své školení. Podle Ullricha školení připravuje budoucí hospicové doprovodníky na práci v hospici nejen znalostmi o konci života člověka. 

Součástí přípravy je také sebereflexe dobrovolníků – jejich vztah ke smrti a smutku, vlastní silné stránky i limity. Proto musí účastníci vždy během víkendového semináře s psycholožkou reflektovat sami sebe. „Jde tedy také o to, zamyslet se nad tím, co o sobě mohu prozradit nebo do jaké míry se mohu zapojit. I pro nás samotné totiž někde existují hranice,“ popisuje to Hartwich.

Poptávka po místech ve výcvikových kurzech v Drážďanech je velká, říká Ullrich. Oba výcvikové kurzy, které budou nabízeny v roce 2027, jsou již nyní plně obsazeny.

A ani Hartwich a Ebertseder vůbec neuvažují o tom, že by se své dobrovolnické činnosti vzdali. „Pokud mi to zdraví dovolí, myslím, že v tom ještě nějakou dobu vydržím,“ říká Hartwich.

Copyright 2026, dpa (www.dpa.de). Všechna práva vyhrazena

Překlady jsou automatizovány pomocí umělé inteligence. Těšíme se na vaši zpětnou vazbu a pomoc při zlepšování našich vícejazyčných služeb. Napište nám na adresu: language@diesachsen.com.